Varhanní slovník

V tomto varhanním slovníčku jsou uvedeny nejčastěji používané výrazy z oblasti varhan, varhanářství a varhanictví.

Základní význam pojmu je ve středním sloupci vyznačen tučně, ikona v pravém sloupci odkazuje na ilustrativní foto či nákres, ikona na podrobnější vysvětlení v části "Anatomie varhan" nebo na další, samostatné stránce. Odkazy kurzívou v textu odkazují na vysvětlení zvýrazněného pojmu v odpovídajícím hesle tohoto slovníku.

Vzhledem k tomu, že se české názvosloví utvářelo po několik století, některé pojmy se mohou významem překrývat, jiné se už nepoužívají (v době Národního obrození se pro všechno tvořily důsledně původní české názvy, praxe se ale někdy časem přiklonila spíše k počeštěnému tvaru originálních německých, latinských či francouzských pojmů). Navíc česká terminologie není jednotná, někdy se pro tutéž součást používá více názvů nebo naopak čeština používá stejný název pro více konstrukcí, které jiné jazyky rozlišují samostatnými slovy. Pokud by hrozila záměna či nejasnost, vyhledejte přesný význam příslušného pojmu např. v odkazu na podrobné vysvětlení v Anatomii varhan.

Slovník neobsahuje hesla, týkající se názvů a popisu jednotlivých varhanních hlasů (rejstříků). Jejich popis se vzhledem k rozsahu připravuje zvlášť a bude samostatnou sekcí Anatomie.

Obecně táhlo mechanické traktury. Přenáší pohyb klávesy na tónový ventil nebo pohyb rejstříkové rukojeti na rejstříkový ventil či rejstříkovou zásuvku. Nejčastěji má podobu tenké dřevěné lišty, může být i z kovu (drátu).

Abstrakt v mechanické traktuře

Rejstříky naladěné na (vyšší) harmonické tóny k tónu hranému (obecně harmonický, tón). Jejich základní tón zní k hranému tónu v intervalu různém od oktávy, v našich podmínkách převážně v kvintě, méně často tercii, septimě, nóně...

Pomocné zařízení, samočinně zeslabující pedál při přechodu na "slabší" manuál varhan. Přejde-li varhaník při hře na manuál s tiššími hlasy (pozitiv, žaluziový stroj...), je většinou nutné ztišit i pedál. To P.A. provede automatickým vypnutím nejsilnějších rejstříků (alikvotů, mixtur a jazyků). P.A. se sám vrátí k původní registraci při přechodu zpět na manuál hlavního stroje (bez současné hry na jiném manuálu). P.A. částečně nahrazuje volné kombinace (varhaník by jinak musel místo P.A. použít další kombinaci, na které by si pro pedál naprogramoval slabší rejstříky).

Ovládací prvek na hracím stole (situovaný nad prahem pedálu), tvořený pohyblivou obdélníkovou deskou (šlapkou), naklápěnou (balancovanou) kolem vodorovné osy. B.Š. se nejčastěji používá k ovládání žaluzií nebo rejstříkového crescenda (místo válce).

Pneumatický stroj ("posilovač traktury"). Na velkých varhanách se stávala hra stále obtížnější (ve smyslu námahy prstů varhaníka při přímém ovládání mechanické traktury). Roku 1832 vynalezl anglický varhanář Barker pneumatické zařízení, složené se soustavy míšků (pro každý tón každého manuálu jeden míšek). Stisk klávesy otevírá ventilek, vpouští vzduch do míšku, ten se nadme a zatáhnel za příslušný abstrakt mechanické traktury.

Popis Barkerovy páky

Dunění dvou hlubokých, navzájem mírně rozladěných dřevěných píšťal (při souzvuku dvou velmi blízkých tónů vznikají rázy s frekvencí jejich rozdílu, u hlubokých tónů mohou připomínat intenzívní údery podobné zvuku bubnu).

Rozdělení vzdušnice na dvě části (mohou být i v oddělených skříních). Na C straně jsou píšťaly tónu C-D-E-Fis-Gis-Ais, na Cis straně pak zbývající Cis-Dis-F-G-A-H. Principem je tedy střídavé umístění píšťal jednotlivých tónů oktávy prakticky symetricky od středu varhan. Důvody jsou zvukové i konstrukční (s rostoucí výškou tónu klesá délka píšťaly na každé oktávě na 1/2, při chromatickém uspořádání píšťal by varhany měly na jedné straně píšťaly 32 až 64x větší, než na druhé. Kromě estetických nedostatků by nastaly i konstrukční problémy - přívod vzduchu, hmotnost píšťal soustředěná na jedné straně (viz třetí foto)...

Ukazatel výšky horní desky zásobního měchu. Nejčastěji dřevěná kulička nebo kolíček na boku varhanní skříně v místě páky či pedálu pro manuální plnění měchu, pohybující se lineárně a opatřená stupnicí s vyznačeným pásmem ideálního naplnění měchu. Informuje obsluhu měchu (kalkanta) o množství vzduchu v zásobním měchu varhan. Obměnou tohoto indikátoru jsou vzduchové hodiny.

Ukazatel naplnění měchu

Samovolný fyzikální proces, při kterém se kovový cín mění na práškovou šedou formu (rekrystalizace). Může vzniknout při vystavení kovu nízkým teplotám (už pod 13,2°C) a je "nakažlivý" - přenáší se mezi předměty navzájem. C.M. ohrožuje především varhanní kov historických nástrojů a lze jej zastavit jen zahřátím materiálu nad 20°C a udržováním této teploty.

Přesněji - cín se za běžné teploty vyskytuje ve formě stabilní bíle modifikace krystalitů označované jako b - s krystaly ve čtverečné soustavě. Při jeho ochlazení pod 13,2°C se však stává stabilní šedá modifikace s krystaly v krychlové soustavě, označovaná a. Cín na tuto modifikaci postupně samovolně přechází. Rychlost přeměny krystalové mřížky z b na a závisí na teplotě, maxima dosahuje při cca -48°C. Modifikace a je velmi křehká a cínové předměty postižené touto přeměnou se postupně rozpadají na prášek. Cínový mor není chemický oxidační proces (koroze), jak je někdy mylně uváděno (nepomůže tedy proti němu žádný nátěr apod.).

Pomocné zařízení, ovládané zpravidla pomocí válce či balanční šlapky nad prahem pedálu, umožňující téměř plynule regulovat sílu zvuku nástroje postupným přidáváním či ubíráním rejstříků. Pořadí přidávání rejstříků je pevně naprogramováno varhanářem (jen zcela vyjímečně jej lze ovlivnit při programování kombinací u nových nástrojů).

Obecně souhrn všech údajů, charakterizujících zvukové a konstrukční vlastnosti konkrétního nástroje. Často se redukuje na rejstříkovou dispozici, což je souhrn všech rejstříků a hracích pomůcek (pevné a volné kombinace, kolektivy, tremola...), které jsou u konkrétního nástroje dostupné.

Úplná dispozice by měla obsahovat kromě výpisu názvů a poloh rejstříků také popis průběhu repetic smíšených hlasů, rozsahy klaviatur, typ vzdušnic a traktury, údaje o tlaku vzduchu a jeho regulaci a popis píšťal (materiál, konstrukce, menzury).

Odtrh - okamžik otevření ventilu ve vzdušnici, pociťovaný hráčem jako charakteristický přechodový odpor při stisku klávesy. Při hře na varhany s mechanickou trakturou hráč svým prstem prostřednictvím pák, táhel a dalších článků přímo otevírá ventil, na který působí tlak vzduchu ve vzdušnici. Po překonání tohoto tlaku dojde k otevření ventilu, které je v prstech cítit jako charakteristické "zhoupnutí" či propadnutí klávesy. Obdobně při zavírání ventilu klávesa jakoby povyskočí. Cítit okamžik otevření ventilu v prstech může být důležité u velkých varhan (varhaník slyší co hraje s různým zpožděním podle vzdálenosti píšťal toho kterého tónu a udržet rytmus jen podle sluchu nemůže). U pneumatické a elektrické traktury druckpunkt chybí (může být alespoň částečně nahrazen simulátorem).

Grafické znázornění průběhu síly na klávese

(někdy elektrofonický) - rejstřík bez píšťal, jehož zvuk je tvořen elektrofonickou cestou (dnes zpravidla digitálně z nasamplovaných - navzorkovaných zvuků skutečných píšťal či zvonů) přes zesilovač a reproduktory. Používá se jako náhrada píšťalových rejstříků tam, kde z nejrůznějších důvodů (nejčastěji prostorových a cenových) nemohou být vystavěny klasicky z píšťal. Jeho použití společně s ostatními "normálními" rejstříky je zpravidla problematické (např. nerozlaďuje se vlivy počasí jako píšťalový, takže nástroj jako celek pak vždy zní rozladěně, charakter a barva tónu jsou vždy trochu jiné, než u skutečných píšťal, zvuk se šíří jen z několika míst - od reproduktorů a ne z celé šířky vzdušnice atd.). V píšťalových varhanách se na něj často nahlíží s despektem jako na nevhodnou (méněcennou) nahrážku.

Současné moderní elektronické hlasy značně pokročily ve věrnosti napodobení píšťal a díky mnoha možnostem nastavení vlastností zvuku (charakter nasazení, zahrnutí zpoždění traktury), výhradnímu použití navzorkovaných zvuků skutečných píšťal (často těch nejlepších či historických, umělecky a intonačně cenných varhan) a možnostem ručního či dokonce automatického doladění ke zbytku nástroje (pomocí mikrofonu, umístěného u některé z píšťal ladicího rejstříku varhan) se zvukově píšťalovým hlasům prakticky vyrovnají.

Slabý pedálový rejstřík, využívající píšťaly jiného pedálového rejstříku (např. Subbas 16'), jejichž zvuk je zeslaben použitím druhého - nižšího tlaku vzduchu (většinou na cca 70% normálního tlaku). Využitím píšťal pro dvě funkce se řadí mezi úsporné konstrukce. Vzduch se k píšťalám přívádí dvojí cestou, oddělenou zpětnými ventily. Z principu vyplývá, že lze použít vždy jen jeden z dvojice těchto rejstříků (je-li zapnut Subbas, píšťaly dostávají plný tlak vzduchu a rejstřík zní jako Subbas, při použití Echobasu musí být Subbas vypnut, jinak by se zeslabení neprojevilo). Rejstříkové ovladače Subbasu a Echobasu proto většinou pracují v reverzní funkci (zapnutím jednoho se druhý automaticky vypíná). Díky nižšímu tlaku dochází kromě zeslabení i ke změně charakteru (barvy) zvuku a mírnému rozladění, tento způsob získání dalšího rejstříku ze stávajících píšťal se proto hodí jen pro umělecky méně náročné aplikace (malé liturgické nástroje).

Označení skupiny rejstříků tiššího, měkčího zvuku a velmi širokou škálou zvukových barev. Zpravidla se doplňuje v názvu dalším charakteristickým označením (dutá, krytá, trubicová, něžná, syčivá, šustivá, špičatá, zobcová, příčná...).

Součást varhan, odkud hráč nástroj ovládá. Může stát samostatně nebo být součástí varhanní skříně. Obsahuje klaviatury pro ruce (manuály) i nohy (pedály), zařízení pro registraci (rejstříkové rukojeti či sklopky) a ovládací prvky všech pomocných zařízení (tlačítka, táhélka, sklopky, pistony, válce a šlapky).

Hrací stůl

Nastavení charakteristických parametrů zvuku (hlasitost, obsah harmonických tónů, barva zvuku, nasazení tónu...) píšťaly. Varhanář či intonér upravuje každou vyrobenou píšťalu, zejména tvar rtů a množství vzduchu tak, aby správně "vyslovovala", t.j. aby se správně ozývala a zněla, aby všelijak neprskala, nesyčela, a aby hlasitost všech píšťal v rejstříku byla shodná. Na práci intonéra nejvíce závisí výsledný zvuk celých varhan (zda se hlasy budou pojit či naopak zda půjdou rozlišit od ostatních a nezaniknou ani v polyfonii). Intonace je považována za vrcholné umělecké řemeslo (na rozdíl od např. ladění, které je považováno za rutinní činnost).

Jazykový rejstřík či píšťala (všechny trompety, pozouny, hoboje, regály...). Zvuk je tvořen vibracemi jazýčku - tenkého plátku kovu, který je rozechvíván vzduchem a naráží na okožené pouzdro. Výška tónu je určena tvrdostí jazýčku a jeho délkou, navazující ozvučna píšťaly už pouze mění barvu zvuku výběrem či potlačením určitých harmonických. Zvuk jazykových rejstříků je zpravidla velmi silný a příliš se nepojí s labiálními rejstříky, jejich použití je sólové, některé mohou být použity i jako plénotvorné. Problémem jazyků je rozlaďování (a taky malá závislost ladění na teplotě, při změně teploty v běžném rozmezí se labiální píšťaly přeladí téměř o čtvrt tónu, zatímco jazykové jen o několik centů a navíc s opačnou závislostí) a z toho plynoucí nutnost častého dolaďování.

Osoba pohánějící čerpací měch varhan (z lat. calcare - šlapat) zpravidla šlapáním na páku (páky) klínového měchu pod nebo v blízkosti měchu zásobního. U velkých varhan mohlo být kalkantů více, jejich práci dnes nahrazuje elektrické čerpadlo (ventilátor).

Zvonek na kalkanta. Pokud se čerpací měch (měchy) nenacházel v bezprostřední blízkosti hracího stolu (u velkých varhan je mnohdy za skříní nebo v jiné místnosti - kalkovně), bylo třeba kalkanta nějak upozornit, že se začíná hrát a je tudíž třeba čerpat vzduch. Slouží k tomu malý zvoneček, ovládaný varhaníkem přímo z hracího stolu (mnohdy je jeho ovládání zakomponováno mezi rejstříková manubria a má i stejný vzhled a způsob označení jako ostatní rejstříky).

Kalkantník

Kanál ve vzdušnici, kterým se v závislosti na typu vzdušnice přivádí vzduch ke všem píšťalám příslušného tónu (klávese - tónová kancela) nebo ke všem píšťalám jednoho rejstříku (rejstříková kancela) .

Vzdušnice s tónovými kancelami

Vzdušnice s
rejstříkovými kancelami

Pevné kombinace - varhanářem nastavené skupiny rejstříků pro dosažení určité síly zvuku nástroje. Zapínají se zpravidla jedním ovládacím prvkem (tlačítkem, pistonem, šlapkou, sklopkou) s označením síly zvuku (např. pp, p, mf, f, ff, pleno, tutti).

Trubička, rourka pro přenos stlačeného vzduchu. V pneumatické traktuře převádí tlakové impulsy (např. stisk klávesy na otevření tónového ventilu), trubičky většího průměru mohou vést vzduch k píšťalám, které nestojí z nejrůznějších konstrukčních důvodů přímo na vzdušnici (velké píšťaly za varhanami nebo vzdálené v prospektu).

Kondukt

Snížení výšky píšťaly při zachování délky těla (a tím i výšky tónu) úpravou jejího tvaru zahnutím či zalomením (i několikanásobným). Častý způsob přizpůsobení dlouhých píšťal nástrojů, umístěných v nízkých prostorách (nebo píšťal, které by svou délkou převyšovaly prospekt a narušovaly jeho vzhled). Někdy se lze krepování vyhnout umístěním dlouhých píšťal na sníženou vzdušnici (např. za nástrojem) nebo jejich postavením na jiné vhodné místo a přivedením vzduchu kondukty.
Ze zvukových důvodů se labiální píšťaly krepují na konci (zvuk vychází z labia), jazýčkové pak u začátku (zvuk vychází z otevřeného konce).

Krepovaná píšťala

Rejstřík, jehož píšťaly jsou kryté konstrukce, (s uzavřeným - zazátkovaným horním koncem). Jeho zvuk je většinou měkčí (sinusový, kulatý, dutý) a dobře se pojí s jinými hlasy. Díky vlastnostem vlnění (odraz na pevném konci ozvučny) je jejich konstrukční délka při stejné výšce tónu ve srovnání s otevřenou píšťalou poloviční.

Prostor mezi rty - "ústa" u retních - labiálních píšťal. Na labiu se tvoří zvuk píšťaly - procházející vzduch je zdrojem kmitání, z něhož navazující tělo píšťaly "vybere" směs určitých frekvencí, pro které jsou splněny příslušné fyzikální podmínky a tato směs pak tvoří příslušný tón se zabarvením podle typu píšťaly (rejstříku, ke kterému patří). Pro štěrbinu mezi dolním rtem a jádrem je vžitý český název "průlinka".

 

Deska s nožičkami připomínající lavici, jejímiž otvory procházejí nohy píšťal stojících na píšťalnici. Lavička udržuje píšťaly za nohu ve svislé poloze, aby se neskácely. Píšťaly jsou v otvorech utěsněny proti pohybu kůží čí plstí. Větší píšťaly, u kterých by podepření ve zlomku výšky nestačilo je uchycení provedeno pomocí naletovaného (u dřevěných píšťal naklíženého) háku na těle píšťaly, který je nasazen na kolík v píšťalovém držáku či věšáku (deska ve varhanní skříni s okoženými nebo oplstěnými výřezy ve tvaru půlkruhu, do kterých zapadají svým tvarem těla píšťal). viz pozice (9) na řezu vzdušnicí na obrázku...

Řez vzdušnicí, lavička na pozici "9"

Stará poměrná váhová jednotka (1/16 hřivny, hřivna = cca 253g). Používala se k označení čistoty (ryzosti) varhanního kovu (obdobně jako se používá karát u zlata). Čistý cín se označoval jako 16 - ti lotový, 15 lotový cín měl složení 15 dílů cínu na 1 díl olova, 14 lotový pak 14 dílů cínu na 2 díly olova atd.

Kláviatura pro hru rukama. Většina varhan má manuálů více než jeden (běžně dva či tři, ale existují i gigantické nástroje se sedmi manuály). Každý manuál ovládá samostatný stroj (jakoby samostatné varhany, sestavené jen zdánlivě do jednoho nástroje).

Manuály

Klaviatury

Rukojeť pro ovládání rejstříku. Zatažením za rukojeť se pomocí rejstříkové traktury přesouvá zásuvka nebo otevře rejstříkový ventil ve vzdušnici. Součástí hlavice rukojeti bývá popis jména rejstříků, někdy je popis přímo na skříni (na starých varhanách nalepené pergamenové lístky, tepané či gravírované tabulky apod.).

Manubria

Mechanická traktura

Registrační aparát hracího stolu

Obecně "míra" - souhrn charakteristických rozměrů píšťaly. Nejčastěji udává poměr průměru (hloubky) píšťaly k její délce, který největší měrou ovlivňuje výslednou barvu zvuku. M. může označovat jakýkoliv poměr v konstrukci píšťaly (např. mensura výřezu píšťaly určuje poměr mezi šířkou výřezu a obvodem píšťaly).

Hlavní součást vzduchového hospodářství varhan, zdroj dostatečného množství vzduchu o konstantním tlaku. V každých varhanách je měchů několik, hlavní - zásobní - akumulační, čerpací (pro manuální plnění). Jednotlivé stroje nástroje mohou používat různý tlak vzduchu, jiný tlak může používat i pneumatická traktura. Pak je pro každý tlak nutný samostatný měch. Rozdílná může být i konstrukce měchu (plovákový, skříňový, harmonikový...).

Vzduchové hospodářství

Jednodílné měchy

Dvoudílné měchy

Smíšený hlas, t.j. rejstřík složený z několika řad píšťal (běžně tří, u větších varhan šesti i sedmi) naladěných na alikvotní tóny k tónu hranému. Zní proto ve vysoké poloze (nelze jej hrát samostatně), dodává varhannímu zvuku lesk a je součástí zvukové koruny. Přidáním množství vyšších harmonických k hranému tónu silně zvyšuje hlasitost (patří k subjektivně nejhlasitějším rejstříkům varhan). Z konstrukčních i zvukových důvodů se vždy staví jako repetující.

Pohled na mixturu v píšťališti varhan

Staré označení pro kancelu. Označení vychází z toho, že přepážky kanálů kancel tvoří ve vzdušnici jakousi "mříž". Ventily, vpouštějící vzduch do kancely, se pak označovaly jako "záklopky mřížinné".

Píšťaly či jejich atrapy, ke kterým není přiveden vzduch a které tvoří jen výtvarnou dekoraci v prospektu. Podle některých varhanářů dobré varhany němé píšťaly nepotřebují, vyskytovaly se však už i v barokních varhanách (většinou ale jen velmi malé a jen v horních polích prospektu, kam by bylo obtížné přivést k nim vzduch), existují i nástroje s němým prospektem. Někdy je to důsledek nekomplexní památkové péče v druhé polovině minulého století, kdy byl za cenný považován jen prospekt (nebo celá skříň) jako výtvarné dílo a díky tomu pak byl "zchátralý" nástroj za prospektem mnohdy necitlivě nahrazen jiným, který nevyužívá prospektové píšťaly).

Nejspodnější část píšťaly. Na ní píšťala stojí a přes ni se přivádí do píšťaly vzduch. U kovových píšťal má kónický tvar, u dřevěných většinou formu trubky s kolíkem pro regulaci množství vzduchu. Je-li třeba z prostorových či zvukových důvodů píšťalu umístit výše nad vzdušnici, použije se delší noha nebo ohebné hadice či trubky - kondukty.

Kláviatura pro hru nohama. Ovládá samostatný varhanní stroj (pedálový) nebo pomocí spojek příslušné tóny v jednotlivých manuálových strojích. Zvláštní variantou je spojkový pedál, který je tvořen jen spojkou do manuálu (nemá vlastní píšťaly, hraje na spodní oktávy manuálu).

Pedálové klaviatury

Tlačítkový ovladač pomocného zařízení (kombinace, kolektivy...), umístěný nad prahem pedálu a ovládaný nohou hráče.

Pistony

"Plný stroj": použití všech (nebo většiny) rejstříků principálové skupiny. V plénu hrají (burácejí) varhany s nejvyšší hlasitostí, nejsou však zapnuty rejstříky, které by zvuk pléna zkreslovaly (špinily), např. jazyky, výchvěvné hlasy apod. Použití opravdu všech rejstříků se označuje "tutti".

Prostor ve varhanní skříni, ve kterém stojí píšťaly nástroje (zpravidla ne všechny, část je umístěna v prospektu a největší - nejdelší mohou stát samostatně např. za varhanami). Píšťaly stojí na píšťalnicích (horní části vzdušnice). V píšťališti by měl být (často není, neboť na něj varhanáři zapomněli či na něj nezbylo místo, jindy zanikl při rekonstrukci a dodatečném rozšiřování varhan) prostor pro pohyb osoby provádějící ladění či opravy (chodníčky, lávky).

Pohled do píšťaliště

Silná deska, kryjící shora vzdušnici, uvnitř které jsou kanálky pro rozvod vzduchu k píšťalám. Zpravidla bývá vyrobena sklížením z několika vrstev, otvory ve spodní se kryjí s otvory ventilů vzdušnice, ve střední vrstvě se vzduch dovede kanálkem pod píšťalu a v horní je otvor, ve kterém stojí noha píšťaly (tyto otvory se zpravidla vypalují, aby píšťaly dobře těsnily). Řez P. je na pozici (7) na obrázku řezu kuželkovou vzdušnicí, u vícehlasých rejstříků (Mixtur) je rozvod vzduchu od ventilu ke všem píšťalám jednoho tónu právě v píšťalnici - pozice (8) na obrázku...

Řez vzdušnicí

Skupina rejstříků charakteristických zvukových barev s píšťalami částečně kryté konstrukce. Jejich horní konec není zcela uzavřen - má v sobě otvor nebo trubičku (např. flétna trubicová).

Stopová výška - způsob označení rejstříku, odvozený od délky největší píšťaly (tónu velké C) ve stopách (cca 30.5 cm). Za základní polohu se považuje rejstřík osmistopový (8'), u něhož tóny znějí tak, jak jsou hrány na klaviatuře. Čtyřstopový rejstřík má píšťaly poloviční délky, zní tedy na dvojnásobné frekvenci t.j. o oktávu výše, než je hrán, šestnáctistopový rejstřík naopak o oktávu níže. Pokud není stopová délka rejstříku celistvým 2n-násobkem či 2n-zlomkem 8, jedná se o rejstřík znějící v intervalu odlišném od oktávy k tónu hranému (např. 2 ²/₃' je vyšší kvinta, 1 ³/₅' je tercie atd.).

Píšťaly otevřené konstrukce mají plnou délku (např. 8' velké C je dlouhé cca 250cm + délka nohy, 16' pak cca 5m), píšťaly kryté mají skutečnou konstrukční délku poloviční (vyplývá z fyzikální podstaty šíření vlny v otevřené a uzavřené ozvučně), označení však zůstává, neboť se vztahuje k poloze tónu a ne ke skutečné délce píšťaly.

Základy akustiky (vlny, vlnová délka, odraz vlny)

Označovaní varhanních hlasů

Malý přenosný typ varhan, nošený na popruhu přes hráčovo rameno (z lat. portare - nést). Levou rukou obsluhuje hráč malý měch, pravou hraje na krátké klávesnici.

Dříve se takto označovaly malévarhany určené k přemísťování, na něž však bylo možno hrát pouze v klidu, tedy po jejich pevném umístění (z lat. ponere - položit, pevně umístit). Dnes většinou označení malých varhan bez pedálové klávesnice nebo menšího varhanního stroje jako součásti velkých varhan (buďto přímo ve skříni varhan - např. prsní pozitiv nad hracím stolem nebo stojící samostatně např. v zábradlí kůru - zadní pozitiv).

Hlavní hlas varhan, charakteristický základní rejstřík či celá skupina rejstříků tohoto zvukového charakteru. Píšťaly této skupiny nejčastějí stojí v prospektu varhan (fr. Montre, préstant - ukazovati, v předu stojící). Ve většině varhan jsou principály vybudovány ve všech polohách v nepřetržité řadě např. Principál 16', 8', Oktáva 4', Kvinta 2 ²/₃', Superoktáva 2' a Mixtura.

Prospektové píšťaly Principálu

Zpravidla dekorativně rešené pručelí varhanní skříně. U většiny varhan je prospekt tvořen dekorativně uspořádanými píšťalami principálové skupiny (část z nich mohou být i němé píšťaly - nefunkční atrapy pro doplnění výtvarného uměleckého záměru).

Prospekt varhan

Pomocný ventil malých rozměrů, tvořící součást většího tónového ventilu. Otevírání velkých tónových ventilů je spojeno s nutností překonání poměrně velkého přechodového odporu, který vzniká díky působení tlaku vzduchu na plochu klapky ventilu. Pro usnadnění otevření se ventil rozdělí na dvě části. Při zatažení za abstrakt se nejprve otevře malý předventil, který vpustí vzduch do kancely a částečně zmenší tlakový rozdíl před a za ventilem a tím i sílu nutnou k jeho otevření. Ihned potom se při dalším pohybu abstraktu otevře hlavní ventil, zajišťující dostatečný přívod vzduchu do kancely.

Štěrbina mezi dolním rtem a jádrem u labiální píšťaly. Vzduch přiváděný nohou prochází touto štěrbinou a vytváří tenký proužek, který naráží na horní ret píšťaly, jeho střídavý pohyb dovnitř a vně těla píšťaly je zdrojem zvuku píšťaly.

Středověký jazýčkový dechový klávesový nástroj. V současnosti jazýčkový rejstřík připomínající zvuk tohoto nástroje (s píšťalami s krátkými ozvučnami).

Určení, jakými rejstříky se má hrát určitá skladba nebo její pasáž. Registrace se volí podle povahy, doby a místa vzniku přednášeného díla a provádí ji buď přímo interpret, nebo samostatný registrátor (u velkých varhan i registrátoři).

Řada píšťal určitého zvukového charakteru, kterou je možno použít samostatně nebo v kombinaci s jinými rejstříky pro vytvoření určitého zvuku (barvy, síly) nástroje. Používá se též k označení ovládacího prvku pro zapnutí rejstříku (rukojeti, sklopky...) nebo elektronického hlasu.

Zařízení, umožňující pomocí impulsu o malé energii ovládat oddělený výkonový prvek. Ve varhanách má nejčastěji podobu pneumatickou (ovládací vzduch přivedený rourkou nadme míšek, který otevře ventil) nebo elektropneumatickou (elektromagnet otevírá ventil).

Pneumatické relé

Obecně opakování. V souvislosti s varhanami se nejčastěji tento pojem používá ve dvou souvislostech:

Repetice u smíšených hlasů

Píšťala bez pohyblivých součástí, u které se zvuk tvoří průchodem přes rty - štěrbinu a hrany v různé rozměrové a prostorové konfiguraci (všechny Principály, Flétny, Smíšené hlasy). O výšce tónu rozhoduje délka navazujícího rezonátoru - těla píšťaly, o jeho barvě (obsahu harmonických) pak jeho konstrukce (otevřené, kryté, polokryté) a tvar (válcové, kónické), částečně i materiál (dřevo, kov). Retné píšťaly tvoří drtivou většinu počtu píšťal každých varhan, jazýčkové píšťaly jsou jen jejich doplňkem.

Pomocné zařízení vestavěné v hracím stole (nebo přímo v každé klávese) nástroje s elektrickou trakturou, napodobující způsob hry na mechanických varhanách. Jsou používány různě složité konstrukce na principu magnetů, kladívek či závažíček nebo pružin či membrán s cílem napodobit "odtrh" (druckpunkt). Dražší (složitější) simulátory umožňují nastavit odpor kláves (sílu nutnou ke stisknutí).

Rejstřík, tvořený více než jednou řadou píšťal. Každou řadu označujeme jako sbor (chór), smíšené hlasy jsou tedy vícesborové (chórové – vícenásobné). Z hlediska charakteru zvuku a možného využití je můžeme rozdělit do několika skupin:

Smíšené hlasy

Smykavý hlas - rejstřík, u něhož je "nasazení tónu" provázeno charakteristickým zvukem, připomínajícím "smýknutí smyčce u strunných nástrojů". (Salicionál, všechny "violy", houslové principály apod.). Většinou je určen pro sólové použití, částečně se pojí s flétnami.

Ovládací prvek rejstříku či pomocného zařízení ve formě destičky (hranolku), překlápěný kolem příčné osy do dvou poloh - zapnuto, vypnuto. Součástí sklopky je popis jména rejstříku (ovládaného pomocného zařízení).

Sklopky

Pomocné zařízení, umožňující pomocí propojení ovládání v určitém varhanním stroji využívat rejstříky ostatních strojů (spojka manuálů nebo manuálu do pedálu), popřípadě zvětšující zvukovou mohutnost nástroje připojením k témuž stroji, ale jinému tónu (oktávová spojka přiřazuje ke stisknuté klávese tón o oktávu vyšší - superspojka, popř. nižší - subspojka).

Typy spojek

Mechanické spojky

Pneumatické spojky

Elektrické spojky

viz poloha rejstříku.

Samostatná část varhan, vybavená vlastními rejstříky (vzdušnicí) a klaviaturou (manuálovou či pedálovou) - např. u třímanuálových varhan najdeme stroje hlavní, horní, zadní a pedálový. Hlavní stroj bývá spojen s nejspodnějším manuálem varhan, ale existují i vyjímky. Ostatní označení se váže na umístění strojů v rámci celého nástroje, často vzhledem k hráči. Tak např. zadní stroj (též zadní pozitiv) označuje "malé varhany" umísťované do zábradlí chrámového kůru, tedy vzhledem ke konstrukci starých nástrojů "za záda" varhaníka, prsní stroj je malý pozitiv nad manuálem ve výšce prsou hráče atd. Každý stroj se vyznačuje charakteristickým zvukem (daným obsaženými rejstříky - dispozicí) a má svébytné postavení při interpretaci určité skladby (pasáže). Pokud jsou varhany vestavěny do dělené skříně, počet strojů se tím nezvětšuje - odpovídá počtu klaviatur (manuálů + pedálu).

Moderní způsob utěsnění pohybujících se součástí. Např. těsnění zásuvek bylo dříve dost problematické, při změnách teploty či vlkosti se měnily rozměry a zásuvky netěsnily, vzduch procházel i k sousedním píšťalám. Teleskop tvoří dvojice do sebe zasunutých prstenců s osazením (podobně jako třeba teleskopickou výsuvnou anténu u rádia tvoří několik zasunutých trubiček), které jsou udržovány v kontaktu se sousedními plochami zásuvek pružinou.

Obrázek teleskopu

Teleskop ve vzdušnici

Interval oktávy je rozdělen na 12 půltónů. Nelze však zajistit, aby všechny intervaly uvnitř oktávy (tercie, kvarty, kvinty) zněly čistě (t.j. aby jejich frekvence byly celočíselným násobkem či podílem a výsledný souzvuk se nechvěl). Pokud se o to pokusíme, na konci oktávy nám bude chybět téměř osmina tónu. V čistém ladění lze hrát čistě jen v základní tónině, všechny ostatní se budou chvět (a každá jinak). Temperované ladění rozděluje chybu intervalů mezi všechny tóny tak, aby všechny intervaly byly zatíženy stejnou chybou (chvěly se stejně, platí pro v současnosti používané rovnoměrně temperované ladění) nebo mezi část tónů oktávy (nerovnoměrně temperované ladění). Čistě se ladí jen tóny, vzdálené od sebe o oktávu (i když i zde se díky vlastnostem sluchu někdy sahá k mírnému rozladění - směrem od středu temperatury nahoru se oktávy ladí mírně větší, dolů mírně menší), alikvotní rejstříky (Kvinta a Tercie) a píšťaly patřící jednomu tónu ve vícehlasých rejstřících (Mixtury).

Temperované ladění prošlo dlouhým vývojem přes nerovnoměrné temperatury (Werckmeister, Silbermann, Kirnberger) po dnes používanou rovnoměrnou temperaturu, ve které všechny používané tóniny znějí stejně. Nerovnoměrné temperatury se dnes používají jen u historických nástrojů (kopií), určených pro interpretaci dobové literatury. Pojem "temperované ladění" se proto často zúžuje jen na v současnosti téměř výhradně používané rovnoměrně temperované ladění.

Soubor zařízení spojujících hrací stůl (klaviatury, rejstříky, pomocná zařízení) se vzdušnicí (tónovými a rejstříkovými ventily) nástroje.Může být konstruována jako mechanická (přenos pohybu pomocí pák, táhel, hřídelů...), pneumatická (o přenos se stará stlačený vzduch), elektrická (pomocí elektrických signálů) a smíšená (kombinovaná, hybridní, např. elektropneumatická, elektromechanická - nejčastěji důsledek rekonstrukce či modernizace starých varhan).

Rozlišujeme trakturu tónovou (spojuje klaviatury a tónové ventily) a rejstříkovou (spojuje ovládací prvky rejstříků s odpovídajícím zařízením vzdušnice). Součástí traktury jsou i spojky.

Traktura - celkový popis a typy.

Pneumatická
Mechanická

Elektrická

Smíšená

Převedení - využití jedné řady píšťal pro dva (či více) různé, samostatně ovládané rejstříky různých názvů dvou (či více) různých strojů (např. Bourdon 16' v manuálu, Bourdonbass 16' v pedálu). Řadí se mezi úsporné konstrukce. Variantou transmise je extenze (rozšíření, i v rámci jednoho stroje), kdy se jedná o převod na rejstřík v jiné poloze (pak je nutné doplnění 12 píšťal spodní - u extenze 8'/16' či horní oktávy - u extenze 8'/4').

Spojky a transmise

(Tremulátor) - zařízení vytvářející pravidelné kolísání tlaku vzduchu ve vzdušnici nástroje a tím jeho chvějivý tón (tremolo). Může být součástí regulátoru tlaku ve vzdušnici (regulačního měchu) a poháněno pneumaticky či elektricky (někdy s možností nastavení frekvence záchvěvů).

Tremolo

Multiplexní varhany. Úsporný nástroj postavený na speciální skříňové vzdušnici, umožňující důslednou aplikací transmisí a extenzí vícenásobné použití píšťal pro více rejstříků ve více polohách. Zatímco principálová řada šesti rejstříků u normálních varhan potřebuje 366 píšťal, u Unitu stačí 97 píšťal. Výhodou je tedy úspora materiálu a místa a nižší cena, nevýhody však převažují (při vícehlasé hře zní díky vícenásobné funkci na některých tónech méně píšťal, nástroj nelze umělecky naintonovat, rejstříky se liší jen názvy a polohou, zvuk zůstává stále stejný, schází mixtury, případné rejstříky v kvintové či terciové poloze jsou naladěny temperovaně, takže nezní čistě atd.). Dnes se samostatné Unitní varhany staví zřídka, spíše se využijí u rekonstrukcí varhan jako dodatečné rozšíření o další manuál. Stále jsou však velmi oblíbené v americkém regionu (Theatre Organ). Jejich nevýhodné zvukové vlastnosti lze do jisté míry potlačit úpravou konstrukce (snížením vícenásobného použití jedné píšťaly pro mnoho rejstříků, samostatnou píšťalovou řadou v kvintové poloze či samostatnou mixturou).

Viz crescendo.

Stavitel varhan. Osoba s uměleckořemeslnými schopnostmi ("devatera řemesel"), zahrnujícími kompletní zpracování dřeva (stolař, truhlář, řezbář), kovu (soustružení, odlévání, válcování, pájení...), kůže, plastů a dalších materiálů a umění výtvarného, sochařského, intonačního, hudebního atd. Geniálních varhanářů, kteří pracovali sami či s "učedníkem" bylo v historii jen několik, běžně pod jejich jménem pracovala celá dílna (manufaktura) řemeslníků a umělců příslušných profesí. I dnešní varhanáři jen zřídka vykonávají všechny činnosti sami, varhanní komponenty (mechanické součástky, klávesy, píšťaly atd.) nakupují u několika málo specializovaných firem (např. německého Laukhuffu) a zaměřují se spíše na jejich kompletaci a přizpůsobení nástroje individuálním požadavkům prostoru a zákazníka.

Osoba hrající na varhany. U dnešních varhan stačí na obsluhu nástroje varhaník sám, dříve potřeboval při hře obsluhu měchů (kalkanta, u velkých varhan kalkanty, dnes jejich práci zastane elektrické čerpadlo vzduchu) a případně registrátora (pro změnu registrace, zase spíše u velkých nástrojů, dnes díky volným programovatelným kombinacím je registrátor nutný jen ve zvláštních případech).

Slitina cínu (zpravidla min. 50%) a olova, někdy i zinku, mědi, antimonu a bismutu v proměnných poměrech. Z varhanního kovu jsou (měly by být) všechny kovové píšťaly nástroje. Plech pro jejich výrobu se vyrábí technologií odlévání roztaveného kovu na plochu stolu (plátno - všechny ostatní plechy z jiných kovů se vyrábí válcováním z ingotů!) a upravuje se hoblováním, tepáním či válcováním. V.K. má specifické zvukové vlastnosti, které lze jen částečně nahradit jiným materiálem (nejčastěji se používá zinek, většinou z cenových důvodů či jako náhrada píšťal zrekvírovaných při válečných událostech). Pro kondukty pneumatické traktury se používá spíše olovo.

Skříň, ve které jsou vestavěny varhany. Ve skříni je vestavěn zpravidla celý nástroj, ve spodní části je měch (měchy), nad ním vzdušnice, nad ní pak píšťaliště s píšťalami. Jedna (někdy dvě, tři, zřídka i všechny čtyři) strany skříně tvoří prospekt. Součástí skříně většinou bývá i hrací stůl. Celý nástroj může být vestavěn v jedné skříni, nebo je skříň dělená, zpravidla na dvě (ale někdy i pět) samostatně stojící části. V.S. a prospekt jsou zpravidla jediné viditelné součásti varhan, všechno ostatní je pro běžného pozorovatele z auditoria ukryto právě uvnitř V.S.

Samotná skříň je tvořena nosnou konstrukcí (základový rám, stojky a nosníky) a opláštěním. Část skříně může být uzavřená žaluziemi (žaluziová skříň pro žaluziový stroj).

Fotografie prázdné skříně

Vícehlasý klávesový dechový nástroj. Na varhany hraje varhaník, který pomocí klaviatur pro ruce a nohy (manuálů a pedálů) a pomocných zařízení ovládá přívod vzduchu do píšťal (obecně aerofonů, tj. zdrojů zvuku rozeznívaných vzduchem), které jsou uspořádány v řadách s rozdílným charakterem či sílou zvuku a výškou základního tónu. Různou kombinací těchto řad (rejstříků) lze na varhanách docílit značného množství zvukových barev a síly výsledného zvuku.

Varhany mohou být složeny z několika samostatných nástrojů (strojů), ovládaných z jednoho hracího stolu prostřednictvím několika klaviatur. Nejmenší varhany - pozitivy, mají okolo 200 píšťal, varhany běžné velikosti 1 až 5 tisíc píšťal, největší nástroje pak i více jak 10 tisíc píšťal.

Akční člen, ovládající tok média (ve varhanách zpravidla stlačeného vzduchu). Podle vlastností ventilu a jeho konstrukce můžeme ventily rozdělit do celé řady skupin (jednocestné a dvoucestné, zpětné, aktivní - řízené a pasivní - samočinné apod.). Ventil je vždy tvořen dvěmi základními částmi - pevnou (sedlo, vstup či výstup...) a pohyblivou - vlastní tělísko ventilu (klapka, chlopeň, membrána, kuželka, hradítko, clona, kroužek...). Dosednutím těchto dvou částí na sebe je dosaženo uzavření toku média (zpravidla s pomocí přídavného těsnění na stykových plochách - např. kůže).

K otevření ventilu je nutné buď působení vnější síly (např. od akčního členu traktury - abstraktu, míšku, elektromagnetu) či změna tlakových poměrů před a za ventilem (zpětný ventil).

Hlavními ventily varhan jsou tónové ventily (ovládané klaviaturami) a rejstříkové ventily (jen u vzdušnic s rejstříkovými kancelami, např. kuželkových). U varhan s pneumatickou trakturou je pak celá řada ventilů součástí hracího stolu, relé a logiky kolektivů a volných kombinací.

Elektrické čerpadlo vzduchu, nahrazující čerpací měch a práci kalkanta. Používají se pomaluběžné odstředivé ventilátory, poháněné asynchronním motorem. Vzhledem k nutnosti co nejtiššího chodu V. jsou nutné některé konstrukční úpravy (kluzná ložiska, tvar lopatek) a vysoká přesnost při výrobě, kterou dokáže zajistit jen několik málo výrobců (Ventola, Ventus, u nás dříve Rieger). Velké varhany mohou mít i několik ventilátorů (např. samostatné pro jednotlivé stroje, zvlášť pro pneumatickou trakturu). Pokud je ventilátor umístěn v jiné místnosti (kalkovně), než jsou varhany, měl by mít přivedeno nasávání vzduchu z prostoru varhanní skříně, jinak hrozí rozlaďování nástroje při hře vzduchem o jiné teplotě a vlhkosti.

Foto ventilátoru

Ventilátor ve vzduchovém hospodářství

Hráčem předem nastavitelné (programovatelné) skupiny rejstříků, které lze během hry zapnout pomocí jednoho ovládacího prvku (pistonem, tlačítkem). Čistě mechanická traktura V.K. nepoužívá, u pneumatické se staví jedna (max. 4) kombinace v hracím stole, elektrická (elektromechanická a elektropneumatická) traktura umožňuje naprogramovat desítky kombinací, uložených např. v paměti počítače, na disketě či nejnověji na čipové kartě. Kromě přímého vyvolání určité kombinace se dnes používá i krokování (+ o jednu kombinaci v pořadí vpřed, - o jednu vzad - tzv sekvencér...).

Sklopky a volné kombinace

Vícesborový rejstřík, složený zpravidla ze dvou řad píšťal, které jsou navzájem mírně rozladěny (o 4-6 kmitů/s). Výsledný tón se tedy subjektivně mírně chvěje (jakoby tremoluje). Nejčastěji se používá u nejtišších smykavých hlasů (Vox coelestis, Celeste), fléten (Mořská vlna - Unda maris) či principálů (Piffaro či Voce umana - zde se jedná jen o jednu řadu píšťal, pro výchvěvný efekt je ji třeba použít s odpovídajícím principálovým rejstříkem).

Tóny s n-násobnou (harmonické) či n-podílnou (subharmonické) frekvencí, znějící současně s tónem základním. Označují se někdy i jako alikvoty, svrchní parciální, slovensky "čiastkové" tóny a násobkem - pořadím od základního tónu (3. harmonická má frekvenci 3x vyšší, než tón základní) nebo intervalem (oktáva má dvojnásobnou frekvenci, kvinta 1,5 násobnou...). Základní tón je čistý, obsah harmonických jej zkresluje a tvoří jeho charakteristickou barvu (každý rejstřík má charakteristický obsah určitých harmonických).

Harmonické

Ukazatel výšky horní desky zásobního měchu ve formě kulatého přístroje s otočnou ručičkou v místě páky či pedálu pro manuální plnění měchu. Informuje obsluhu měchu (kalkanta) o množství vzduchu v zásobním měchu varhan. Ideální množství vzduchu v měchu je na ukazateli vyznačeno číselně či zvýrazněným pásmem. Jinou formou tohoto ukazatele je lineární indikátor - čert.

Ukazatel naplnění měchu

"Potrubí" přivádějící vzduch ze zásobního měchu do vzdušnice. Nejčastěji je dřevěné, velkého hranatého průřezu, dnešní varhanářství používá mnohdy i plastové či hliníkové hadice.

Vzduchovod

Vzdušnice (úvod, princip, rozdělení)

Hlavní součást zásuvkové vzdušnice, ovládající přístup vzduchu k píšťalám každého rejstříku. Konstrukčně se jedná o trojici na sobě položených provrtaných desek s otvorem pro každou píšťalu. Pokud se otvory kryjí, může jimi procházet vzduch k píšťalám. Posune-li se střední z desek (např. zatažením za rejstříkovou rukojeť) otvory se přestanou krýt, vzduch nemůže procházet a příslušný rejstřík je vypnut. Zásuvky se dříve vyráběly ze dřeva (problémy s utěsněním při změnách teploty a vlhkosti), nyní se zpravidla používají kompozitní plasty (textilní matrice s pryskyřicí - varianty sklolaminátů či texgumoidů) nebo lehké kovy.

Zásuvková vzdušnice

(Carillon) - systém kovových laděných tyčinek, které rozeznívají kladívka. Je-li součástí varhan, pak zpravidla jen v horních oktávách (od c1). Někdy je tvořena elektronickým hlasem.

Výrazný rejstřík (výhradně ve velkých koncertních varhanách), tvořený soustavou kovových trubic či destiček (zřídka litými zvony z důvodu nemožnosti ladění) rozeznívaných úderem kladívka. Může mít rozsah celé klaviatury, zpravidla však jen její spodní části. V některých varhanách se objevuje ještě zvonková hvězdice (zimbelstern) - otáčející se hvězdice v prospektu se zvonečky laděnými do akordu.

Uspořádání (vybudování) skupiny rejstříků stejného zvukového charakteru (Principálů, Fléten) ve všech polohách. Např. u principálů tvoří zvukovou pyramidu Principál 16', 8', Oktáva 4', Kvinta 2 ²/₃', Superoktáva 2' a Mixtura). Stavba pyramidy a její úplnost má největší vliv na zvuk varhan v plénu.

Zařízení umožňující v určitém rozsahu plynule měnit hlasitost nástroje nebo jeho části uzavřením některého ze strojů nástroje do skříně, jejíž část (někdy jedna, někdy všechny stěny) je tvořena nastavitelnými žaluziemi. Otevíráním či přivíráním jejich lamel pomocí pedálové páky (balanční šlapky) na hracím stole může hráč ovládat sílu zvuku ve skříni uzavřených píšťal. Výsledný zvukový efekt silně závisí na konstrukci žaluzií, nevýhodou je mírné rozladění (díky změně tlaku při uzavření žaluzií) a ne vždy možná plynulá změna hlasitosti v celém poslechovém prostoru (na lamelách se zvuk láme a odráží do určitého místa v plné hlasitosti).

Šlapka žaluzií