Smíšené hlasy

Smíšené hlasy jsou na rozdíl od základních a vedlejších hlasů tvořeny více než jednou řadou píšťal. Každou řadu označujeme jako sbor (chór), smíšené hlasy jsou tedy vícesborové (chórové – vícenásobné). Z hlediska charakteru zvuku a možného využití je můžeme rozdělit do několika skupin:

Z hlediska konstrukce pak smíšené hlasy dělíme na

Dvojité hlasy

Dvojité hlasy používají, jak vyplývá z názvu, pro vytvoření příslušného zvuku dvě píšťaly na každém tónu daného rejstříku. Tyto píšťaly mohou být naladěny stejně (pak slouží pouze k zesílení zvuku) nebo je jedna řada naladěna záměrně (mírně!) odlišně od druhé řady, čímž vnikne tzv. výchvěvný hlas. Díky rozladění jedné řady se ve výsledném zvuku objeví zázněje – rázy (podrobnější popis jejich vzniku najdete v kapitole o akustice) a výsledný zvuk se jakoby mírně chvěje (zvukově přibližně obdoba tremola). Píšťaly se ladí nejčastěji na tzv. horní výchvěv (rozladěná řada je naladěna mírně výše nad normální tón druhé řady a ostatních rejstříků). V tomto případě je možné použití výchvěvného hlasu i v kombinaci s ostatními rejstříky. Při naladění na dolní výchvěv se rejstřík hůře pojí s ostatními hlasy a hodí se spíše k sólovému použití.

Nejznámějším výchvěvným hlasem je „selesta“ – Vox coelestis 8’ + 8’. Už z jeho označení je patrné, že je tvořen dvojicí píšťalových řad v základní poloze (8’ + 8’). Je možné kombinovat i řady v různých polohách, např. 8’ + 4’ (Vox Angelika). Obecně v označení výchvěvných hlasů najdeme zdůraznění chvění (Chvění houslové, violové, flétnové, principálové atd.) či zvukového jevu, založeného na vlnění – (Unda Maris – Mořská vlna)

Výchvěvné hlasy mohou v případě nedostatku místa začínat až v malé oktávě (jedná se spíše o sólový hlas) a mohou být konstrukčně tvořeny i jednou řadou píšťal (naladěnou na výchvěv). Efektu chvění se pak dosáhne jen odpovídající kombinací se stejně či obdobně menzurovaným rejstříkem (varhaník je musí použít současně nebo se druhý rejstřík zapne automaticky při volbě výchvěvného hlasu).

Zvukové imitátory

Druhou velkou skupinou smíšených hlasů jsou tzv. zvukové imitátory (ženské mixtury). Jsou tvořeny dvěmi a více řadami píšťal (většinou v kvintových a terciových polohách, v současné době se používají i další polohy pro zdůraznění některých harmonických), které výslednou barvou zvuku napodobují určitý (většinou dechový) nástroj nebo jazykový rejstřík pomocí retných píšťal (většinou širokých fléten). Na rozdíl od mixtur zvukové imitátory většinou nerepetují (viz dále popis repetice). Nejznámějším imitátorem je Kornet. Staví se třířadý až pětiřadý (nejvyšší řada je v terciové poloze). Začíná většinou až v sólové části klaviatury (od poloviny malé oktávy, někdy až od c¹, pokud je stavěn v celém rozsahu klaviatury, pak v basu nemá plný počet řad, horní řady se připojují až později). Jeho konstrukční zvláštností je i umístění v nástroji, zpravidla se staví na vyvýšené píšťalnice nad ostatní hlasy, jeho zvuk tak lépe vynikne (kornet je typicky sólový rejstřík):

Jednotlivé sbory jsou u třířadého provedení v polohách 2²/₃' + 2' + 1³/₅', u pětiřadého jsou přidány ještě polohy 8' + 4'. V menších varhanách je Kornet často tvořen kombinací jiných rejstříků (nejvyšší poloha 8’ Flétnou trubicovou či Krytem, řada 4’ Principálem, 2²/₃' kvintová řada cylindickou, polokrytou nebo kónickou Flétnou či Krytem, řada 2’ opět Principálem a 1³/₅' terciová řada je buď samostatná nebo z cylindické či kónické flétny, obecně tedy kombinací flétnových a principálových hlasů v příslušné poloze). Možnými obměnami Kornetu jsou Septimový a Nonový kornet a Kornetová mixtura, Píšťala šelestivá, Kvinta šustivá, Seskvialtera a Tercián (další podrobnosti např. v encyklopedii varhanních hlasů).

Označení rejstříku odpovídá zvyklostem při označovaní smíšených hlasů – např. Kornet 8’ – 5x (nejnižší řada je v základní poloze a rejstřík je pětiřadý).

Repetice smíšených hlasů

Charakteristickou vlastností smíšených hlasů je repetice – přerušení chromatického postupu řady píšťal a tónový skok zpět o určitý interval. Repetice vrací tónový sled zpravidla o kvintu níže (taková repetice se nazývá „milá“) nebo o oktávu níže (pak se nazývá „divoká“). V praxi se píšťalová řada v repetičním bodě ukončí a místo ní se přidá řada o kvintu či oktávu vyšší, než byla dosud nejvyšší řada. To se opakuje v každém následujícm bodě.

Důvody k použití repetice jsou dva – výrobní a zvukový.

Z těchto důvodů se píšťaly menší než 1/16’ ve varhanách používají jen zřídka a každá píšťalová řada (či rejstřík), která by tuto hranici překročila repetuje (téměř všechny rejstříky či píšťalové řady o stopové délce menší než 2’ se staví jako repetující).

Pro popis dispozice varhan je důležitý i popis repetic jednotlivých rejstříků. Používá se k tomu několika způsobů zápisu formou tabulek či grafů. Následující obrázek ukazuje nerepetující 2’ rejstřík:

Řada píšťal probíhá nad celou klaviaturou, jejich velikost se postupně zmenšuje od 2’ (píšťala na klávese velkého C) až po 1/16’ (píšťala na klávese c⁴ - pozor, jedná se o skutečnou velikost píšťal, označení řady je ale odvozeno od největší píšťaly a zůstane tedy stále 2'!). Zobrazíme-li takovouto píšťalovou řadu v repetičním grafu, dostaneme v celém rozsahu klaviatury (vodorovná osa) rovnou čáru:

Svislá osa opět zachycuje stopovou délku píšťaly, vodorovná výšku tónů na klaviatuře, zobrazení však respektuje skutečné rozměrové poměry (přibližně - píšťaly ve vyšší poloze mají menší stopovou délku, jsou tedy menší a opticky "pod" píšťalami v nízkých polohách). Píšťalová řada je zobrazena klesající čarou, která zobrazuje zmenšující se rozměr píšťal směrem k vyšším tónům, více tedy odpovídá tomu, jak vypadá příslušný rejstřík ve skutečnosti. Tento způsob zobrazení může proto být pro někoho názornější. Existuje ještě i jiná forma tohoto grafu, která místo velikosti píšťaly zobrazuje výšku tónu, čáry v něm naopak stoupají, jinak je vzhled obdobný...

Dalším možností jak popsat rejstřík je tabulkový zápis v číselné (s polohou řady v repetičních bodech či tónech cx) nebo tónové formě (se znějícími tóny v repetičních bodech či tónech cx).

Následující tabulka ukazuje zápis rejstříku ve formě tabelace polohy na tónech cx klaviatury:

Následující obrázek zachycuje opět 2’ píšťalovou řadu, která na klávese c¹ repetuje o kvintu dolů. Chromatická řada píšťal je na klávese malého h přerušena, vrací se o kvintu zpátky a pokračuje dále opět chromaticky, ale o kvintu níže, než by odpovídalo klávese a poloze rejstříku (repetice o kvintu se nepoužívá u samostatných rejstříků, pouze u smíšených – vícesborových hlasů, zde je zobrazena jen pro vyznačení vazby na zobrazení v grafech a tabulkách):

Vyznačíme-li takovou píšťalovou řadu v repetičních grafech, dostaneme tentokrát lomenou čáru, která u c¹ přejde z polohy 2’ na polohu 2 ²/₃':

Tabulkový zápis této repetice respektuje v obou formách změnu polohy v repetičním bodě (v tomto příkladě je to v bodě c¹ - zvýrazněném pro názornost v tabulce). Nejprve zápis pomocí polohy:

Pro lepší přehlednost se repetice i v tabulce naznačuje "posunem" řady (v tabulce řádku), tímto způsobem upravená tabulka pak vypadá takto:

I v této tabulce lze zvýraznit repetiční skok výšky tónu přeskokem do dalšího řádku:

Na stejném principu můžeme zobrazit i repetici o celou oktávu dolů, nejprve opět v zobrazení píšťal a následně v repetičních grafech a tabulkách:

   

Výše uvedené zobrazení repetice se nevyužívá pro samostatné řady (jak je uvedeno jen pro názornost v předchozích třech příkladech) ale pro vícesborové rejstříky. Při znalosti výše uvedených závislostí tak můžeme snadno "dešifrovat" popis složeného hlasu ve varhanách. Následující obrázky zachycují popis repetice Mixtury 1¹/₃'  3-4x pomocí repetičních grafů:

   

"Přečteme-li" tyto grafy zjistíme, že popisují rejstřík, který začíná jako třířadý. Poloha nejhlouběji laděné řady je 1¹/₃' - z toho vyplývá i označení rejstříku. Čtvrtá řada nezačíná od začátku klaviatury, ale až od tónu malého c (píšťaly velké oktávy ve čtvrté řadě chybí). Rejstřík poprvé repetuje na tónu c¹, kde všechny řady přejdou o kvintu dolů. Stejná repetice - o kvintu dolů je i na tónu c³. Nejmenší řada by však i po této repetici překročila tónovou hranici, proto repetuje ještě jednou a to na tónu fis³ . Repetuje sama, ostatní řady už nerepetují, díky tomu se dostane na stejnou polohu (2') jako druhá nejvyšší řada, ta je tedy v tomto rozsahu zdvojená (jinak řečeno píšťaly první a druhé řady mají v tomto rozsahu stejnou velikost). Převedeme-li výše uvedené grafy a slovní popis do zobrazení pomocí píšťal, dostaneme zhruba tento obrázek:

Je vidět trojnásobná repetice první (nejmenší) řady píšťal, ostatní řady repetují jen dvakrát, největší (čtvrtá) řada začíná později a chybí jí tak největší píšťaly.

Zbývá ještě doplnit zápis těchto rejstříků pomocí tabulek. V nich se samozřejmě objeví všechny uvedené skutečnosti (pozdější nástup čtvrté řady, repetice i zdvojení druhé řady nakonci). Repetiční body jsou opět pro názornost zvýrazněny jinou barvou:

V praxi se často můžeme setkat se zjednodušeným zápisem této tabulky (jen krajní a repetiční body:

Tabulku opět můžeme zapsat tak, že řádky v místě repetice odsadíme, získáme, tak přehlednější zápis:

 

Jak je patrné z uvedených příkladů, všechny způsoby zápisu repetice jsou si navzájem rovnocenné a lze je mezi sebou snadno převádět. V některé varhanní literatuře můžete narazit ještě na další způsoby zápisu, pravděpodobně se však bude velmi podobný některému z uvedených a bude se lišit jen v detailech, princip zůstane stejný.

Je-li ve varhanách více smíšených rejstříků, neměly by se jejich repetiční body překrývat, jen tak bude zajištěno oslabení zvukového rozdílu v okamžiku tónového skoku a průběh repetic nebude ve výsledném zvuku příliš nápadný. Repetuje-li jedna mixtura mezi tóny h-c¹, další by měla repetovat např. až mezi d¹-dis¹, případná další mezi f¹-fis¹ atd.