Základní hlasy

Základní hlasy jsou ty hlasy (rejstříky), u kterých se po stisku klávesy ozve tón stejného názvu, jaký přísluší klávese (názvem teď rozumíme písmeno tónu bez dalšího určení, z které oktávy tento tón je). Např. po stisknutí klávesy jednočárkovaného c1 na klaviatuře se v základním hlase ozve také „c“, v závislosti na poloze základního hlasu však může jít o „c“ z různých oktáv.

V označení stopové délky základního hlasu najdeme vždy některé číslo z řady 32’, 16’, 8’, 4’, 2’, 1’ (jejich význam bude popsán dále). Jen jeden z těchto hlasů je netransponující8’, ostatní transponují nahoru či dolů o interval oktávy (násobku oktáv). U osmistopového hlasu se po stisku klávesy c1 ozve píšťala na tónu c1:

Osmistopový hlas

Nástrojem vydávaný zvuk se tedy v názvu přesně shoduje se stisknutou klávesou na klaviatuře.

Ostatní hlasy už jsou transponující. První z nich je hlas šestnáctistopový – 16’, transponující zvuk o oktávu dolů (má dvojnásobně delší píšťaly, než hlas v základní osmistopové poloze, zní tedy na poloviční frekvenci). Po zapnutí takového rejstříku a stisku klávesy c1 na klaviatuře se ozve píšťala o oktávu níže, tj. na tónu malé c:

šestnáctistopový hlas

Budeme-li postupovat po klaviatuře směrem dolů, dojdeme až na klávesu velkého C, na které v tomto rejstříku bude znít tón kontra C (C1).

Ilustrace v těchto kapitolách se snaží zachytit vztah polohy rejstříku, stisknuté klávesy a znějícího tónu. Zelená píšťala názorně naznačuje výšku znějícího tónu svým umístěním vůči klaviatuře, neznamená to ale, že v nástroji „leží“ nad jinou než hranou klávesou! Ve zde uvedených příkladech je sice znázorněna jen situace při stisknuté klávese c1, u všech dalších kláves však bude děj analogický, znít bude tón ve stejném intervalu vůči stisknuté klávese, jako je na příkladu. Takže např. u uvedeného 16’ hlasu po stisku malého d zazní velké D, po stisku dvojčárkovaného fis2 zazní jednočárkované fis1 atd.

Dalším dolů transponujícím hlasem v řadě základních hlasů je hlas třicetidvoustopový 32‘. U něj se po stisku klávesy c1 ozve velké C – tedy tón o dvě oktávy níže:

třicetidvoustopový hlas

Analogicky předchozím případům – po stisku velkého C se ozve subkontra C (C2) a opačně – po stisku nejvyšího c4 se ozve c2. Tento hlas tedy nemá malé píšťaly dvou nejvyšších oktáv, zato ale má oproti osmistopovému hlasu navíc velké píšťaly dvou spodních oktáv. Ovládán je však stále stejnou klaviaturou.

Třicetidvoustopový hlas je zajímavý ještě z jednoho hlediska – je to největší (a nejhlouběji znějící) varhanní hlas vůbec. Frekvence tónu subkontra C je 16 Hz, což je dolní frekvenční práh slyšitelnosti (viz vlastnosti sluchu v kapitole o akustice). Většina lidí už zvuk této píšťaly není schopna vnímat sluchem, ale spíše hmatem (vibrací těla či bránice).


Opačným směrem od základní polohy transponují hlasy se stopovou délkou menší než 8’. Prvním z nich je čtyřstopový 4’ hlas, transponující zvuk o oktávu výše. Po stisku c1 se tedy u tohoto hlasu ozve tón c2:

čtyřstopový hlas

Jedná se opět o základní hlas (transponuje o interval oktávy), celá řada píšťal tónů klaviatury Cc4 bude znít na tónech cc5. Chybí tedy píšťaly nejspodnější „velké“ oktávy a naopak horní oktáva je o oktávu výše nad rozsah klaviatury.

Obdobně je tomu u dvoustopového hlasu 2’, který transponuje analogicky o dvě oktávy nahoru:

dvoustopový hlas

a hlasu jednostopového 1', transponujícího nahoru o tři oktávy:

jednostopový hlas

Připomeňme si, že značení 1’ znamená, že největší píšťala (patřící velkému C na klaviatuře) má u tohoto rejstříku délku jedné stopy (tedy okolo 30cm). Nejvyšší tón (na klávese c4) zní na tónu c7, který má frekvenci cca 16,4 kHz – což je horní frekvenční mez slyšitelnosti. Rejstříky ve vyšší poloze (pod 1’) délky tedy nemají z hlediska slyšitelnosti význam (obdobně jako 16’ na dolním konci frekvenčního spektra).

Následující obrázek shrnuje všechny hlavní hlasy zobrazením znějícího tónu při stisknuté klávese c1 v notové osnově:

zobrazení poloh hlasů v notách

Pro názornost jsou základní hlasy představeny ještě na následující animaci, která ukazuje princip transponování jednotlivých poloh na celistvé řadě píšťal v rozsahu deseti oktáv (od C2 do c7) a jejich vztah ke klaviatuře. Animace se otevře po kliknutí na náhled v novém okně:

Interaktivní animace poloh základních hlasů. Po kliknutí se otevře v samostatném okně.

 

Ve skutečných varhanách bude příslušný rejstřík tvořen vždy jen zvýrazněnou částí řady píšťal (pokud nebudeme brát v úvahu možnou přítomnost superspojek či subspojek – viz spojky v úvodu ke trakturám, které by vyžadovaly přidání píšťal pro jednu oktávu nad či pod rozsah a repetice, ty jsou podrobně popsány v kapitole o smíšených hlasech). Analogický „výběr“ píšťal z řady o rozsahu větším než má klaviatura se používá u multiplexních varhan UNIT.

 


V dalších kapitolách je rozebráno označování vedlejších a smíšených hlasů. S problematikou souvisí rovněž úvod do akustiky, princip vzniku zvuku v píšťalách retných a jazýčkových, stavba píšťal, menzury, intonace a ladění.

 


Poznámka: Tato stránka je součástí Anatomie varhan ®, © Ing. Petr Bernat. Animace © Konrad Zacharski