Traktura

• Hrací (tónovou) trakturu
• Trakturu spojek
• Rejstříkovou trakturu (registraturu)
  

Hrací traktura

Hrací traktura je systém elementů, spojující klávesy (manuálů i pedálů) s ventily, které jsou součástí vzdušnice a ovládají přívod vzduchu do odpovídajících píšťal. Řídicími prvky v této traktuře jsou klávesy, výkonnými prvky jsou ventily (klapkové či kuželové, podle typu vzdušnice).

Hrací traktura ovládá příčný systém vzdušnice (rozložení tónů a tím i tónových ventilů ve vzdušnici je v příčném směru, rozložení rejstříků je pak podélné).

Každá klaviatura v hracím stole je v nástroji spojena s konkrétní vzdušnicí (či několika vzdušnicemi). Při hře na určitý manuál je tak možné jen použití hlasů (rejstříků), které se nacházejí na odpovídající vzdušnici. Rozdělení nástroje na menší, samostatně ovládané části má příznivý vliv na zvuk nástroje, umožňuje mimo jiné vícehlasou hru s hlasy o různé barvě a síle zvuku. Přiřazení vzdušnic a s nimi i konkrétních hlasů určité klaviatuře se děje už při stavbě varhan právě propojením pomocí traktury a bez dodatečných zařízení (spojek) není možné docílit jeho změny.

Spojky

V případě požadavku na rozšíření zvukových možností nástroje se použijí spojky. Umožňují využít hlasů jiné klaviatury nebo jiných tónů téže klaviatury při hře. Traktura spojek je různého typu, v principu v některém bodě propojuje traktury dvou klaviatur mezi sebou (výhradně jednosměrně, přenos ovládání – stisku klávesy je možný jen z nadřazené klaviatury do připojené, v opačném směru se neprojeví). Pokud jsou spojky vybudovány v dostatečné míře, lze celý nástroj s několika klaviaturami v určité situaci využít při hře na jedinou klaviaturu. Výhodou je rozšíření zvukových možností nástroje o nové barvy, na druhé straně to stírá záměrně vybudované rozdíly ve zvuku jednotlivých strojů. Varhaník proto spojky musí používat velmi uvážlivě a jen v odůvodněných případech. Spojky mohou spojovat dvě klaviatury navzájem nebo klávesy uvnitř jedné klaviatury.

Spojky v rámci jedné klaviatury (vnitřní) se dělí do dvou skupin:
„Super“ (superspojka - spojka k vyšší oktávě, zápis např. Super I nebo I/I 4’) a „Sub“ (subspojka o oktávu níže, tato spojka se vyskytuje méně často).

Jak pracují tyto spojky? Představme si, že varhaník hraje na jednom manuále se zapnutým jediným hlasem. Při stisku každé klávesy se tak ozve jediná píšťala. Výška tónu odpovídá stisknuté klávese (a poloze rejstříku). Zapne-li varhaník superspojku Super I (superoktáva prvního manuálu), zazní na každé klávese dvě píšťaly – píšťala hraného tónu plus píšťala tónu o oktávu výše. Hraná melodie je tak automaticky dublována týmiž tóny z vyšší oktávy. Obdobně při použití subspojky zní s hraným tónem tóny o oktávu níže. Vyjímečně se můžeme setkat se spojkami i o jiný interval než o oktávu, nejčastěji o kvintu výše.

Druhou skupinu spojek tvoří spojky s jinými klaviaturami. Umožňují zaznít hlasům z jedné klaviatury při hře na jiné klaviatuře. Nejčastější jsou spojky přímé, spojující tytéž tóny dvou klaviatur. Označují se např. ManII/ManI nebo zkráceně II/I, někdy se označují i číslem základní polohy (II/I-8’). Označení čteme jako spojení druhého manuálu do prvního, což zároveň určuje i směr spojení. Co se děje při použití této spojky?

Varhaník, hrající na určité klaviatuře (např. I) bez spojek je při výběru registrace omezen jen těmi rejstříky, které jsou na s ní svázané vzdušnici. Po zapnutí spojky II/I může využít současně i hlasy, patřící druhé klaviatuře II. Samozřejmě hlasů první klaviatury (I) se žádná změna nedotkne, dále jsou ovládány svou klaviaturou. Označení „druhý manuál do prvního“ tedy označuje, že je možné hlasy druhého manuálu použít v prvním (ne obráceně). Obdobně označení ManIII/ManII, III/II či III-II znamená, že hlasy třetího manuálu mohou být použity ve druhém (a stejně jako v předchozím případě hlasy druhého manuálu zůstanou nedotčeny). Označení spojky ManII/Ped či II/Ped čteme jako druhý manuál do pedálu, tato spojka připojuje hlasy druhého manuálu k pedálu, takže při hře na pedál hrajeme kromě pedálových hlasů i s hlasy, zapnutými v druhém manuálu.

Současné zapnutí více spojek, např. II/Ped a I/Ped (druhý manuál do pedálu a první manuál do pedálu) způsobí, že kromě hlasů pedálu jsou na pedálové klávesnici dostupné i všechny hlasy v prvním i druhém manuálu (samozřejmě jen odpovídající tóny).

Meziklaviaturové spojky se stavějí i v superoktávových či suboktávových obměnách. Spojka Super II/I (II/I-4’) připojuje v sespojkovaném manuálu tóny o oktávu výše (superoktáva druhého manuálu do prvního). Hlasy na připojeném druhém manuálu budou při hře na první manuál znít o oktávu výše, hlasy na prvním manuále budou dále znít tak, jak jsou hrány (bez transpozice). Například při stisku klávesy c’ na prvním manuálu se ozve rovněž c’, ve druhém manuálu pak píšťaly, které by se ozvaly při stisku c’’ na tomto manuálu.
Subspojka mezi klaviaturami funguje obráceně – připojuje k jedné klaviatuře tóny v jiné o oktávu níže. Označení je například Sub II/I nebo II/I-16’ (čteme subspojka či suboktáva druhého manuálu do prvního).

Stejně jako u spojek uvnitř jedné klaviatury se i meziklaviaturové spojky budují i v jiných intervalech, než je unisono či oktáva, např. v kvintě (Kvinta II/I či II/I-2²/₃).

Speciálním typem spojky je transmise. Základní rozdíl oproti „klasické“ spojce spočívá v tom, že zatímco spojka působí na stroj, spojený s příslušnou klaviaturou jako celek (všechny hlasy současně), transmise se dotýká jen jednoho hlasu. Transmise se nezapíná samostatně jako spojka, je zapnuta stále. Transmitovaný hlas má ale např. dva samostatné rejstříkové ovládače (sklopky či manubria), které příslušejí každý jiné klaviatuře. Jeden hlas tak může být využit při hře v jednom či druhém manuálu, pokaždé pod jiným označením (názvem). Je-li například jeden hlas prvního manuálu transmitován do pedálu, lze jej využít jako určitý rejstřík v prvním manuálu a příslušné píšťaly jako jiný rejstřík v pedálu. Hlas tak může hrát v manuálu nebo pedálu samostatně i současně (zapneme-li oba rejstříky), pedál však díky omezenému počtu tónů využije jen části píšťal transmitovaného rejstříku. Klasická spojka umožňuje použít jen hlasy připojované klaviatury na jiné klaviatuře, neumožňuje (a ani to není jejím účelem) obousměrné propojení. Naopak hlas v manuálu zní při použití spojky do pedálu jak v pedálu, tak i v manuálu, hlas transmitovaný z manuálu do pedálu může v pedálu znít i samostatně (při zapnutí transmitovaného rejstříku jen v pedálu).

Transmise se může vyskytovat i v rámci jedné klaviatury, pak se nazývá extenze. Vybraný hlas musí být rozšířen o 12 píšťal v horní (u extenze do vyšší polohy) či dolní oktávě (extenze na rejstřík o oktávu níže). Získáme tak dva (nebo tři) rejstříky s různým označením a různé poloze (např. od základní osmistopé polohy 8’ může být odvozen rejstřík v poloze superoktávy, tj 4’ či suboktávy -16’), které ve skutečnosti používají stejných píšťal. Tyto rejstříky mohou být použity samostatně i současně. Extenze částečně připomíná super či sub spojku, liší se však možností samostatného použití transmitovaných hlasů a týká se jen jednoho hlasu, ne všech na dané klaviatuře.

Extenze nemusí být vybudována jen o jednu oktávu výše či méně, možné je i rozšíření o dvě či tři oktávy. Pak je ovšem nutné přidat potřebné píšťaly, aby extenze fungovala v rámci celého rozsahu klaviatury.

Použití extenzí a transmisí rozšiřuje značně počet rejstříků bez nutnosti velkého počtu píšťal (využívá se důsledně v multiplexních varhanách Unit). Použití transmisí má však i určité nevýhody – při akordické hře zní u těchto varhan méně píšťal, než u normálních varhan, u kterých jsou všechny rejstříky vybudovány jako ucelené řady píšťal. Transmitovaná píšťala totiž v danou chvíli může „patřit“ několika klávesám, které jsou současně stisknuty, znít však může jen jednou. Výsledný zvuk je tak ve srovnání „děravý či chudší“.

Kromě výše uvedených spojek se v současné době můžeme setkat ještě se speciálními spojkami - sopránovou spojkou a automatickým pedálem (autobasem). Obě tyto spojky jsou realizovatelné pouze v hracím stole řízeném počítačem (elektronickém hracím stole a elektrické traktuře). Sopránová spojka dovoluje navolit další rejstříky k sopránu - nejvyššímu právě hranému tónu (jinak řečeno - tón, hraný prstem nejvíce napravo může být zvýrazněn přidáním rejstříku). Autobas funguje obdobně, realizuje "obrácenou" spojku z manuálu do pedálu pro bas - nejnižší hraný tón, vytváří tak pedálový doprovod i v případě, kdy varhaník nehraje (nebo neumí hrát) pedál.

Rejstříková traktura

Rejstříková traktura (registrační traktura, registratura) je systém součástí, který přenáší pohyb rejstříkové rukojeti či sklopky, ovládané varhaníkem na hracím stole na pohyb odpovídající zásuvky či rejstříkového ventilu ve vzdušnici. Tato traktura tedy ovládá podélný systém vzdušnice.

Rejstříky mohou být ovládány samostatně (pomocí odpovídajícího ovládacího prvku na hracím stole) nebo ve skupinách (sborech), ovládaných jedním ovládacím prvkem - pevné kombinace – kolektivy. Lze tak stiskem jednoho tlačítka (sešlápnutím šlapky či sklopkou) zapnout současně celou řadu rejstříků, nutnou pro dosažení určité síly zvuku nástroje (piano, forte, pléno, tutti apod).

Druhou možností kolektivního ovládání jsou volné (programovatelné) kombinace. Pokud je jimi nástroj vybaven, může si varhaník předem připravit vlastní sestavu rejstříků (nebo několik, někdy i několik desítek sestav), kterou pak v případě potřeby zapne jediným ovládacím prvkem.

Součástí registratury je i rejstříkové crescendo a automat pedálu. Crescendo je zařízení, které umožňuje stupňovitou regulaci síly zvuku nástroje pouhým otáčením válce či naklápěním šlapky na hracím stole. Tím se automaticky zapínají či vypínají rejstříky v pořadí naprogramovaném varhanářem při stavbě varhan tak, aby výsledný zvuk budil dojem plynulého zesilování či zeslabování..

Automat pedálu je opět automatické zařízení, jehož úkolem je samočinné vypnutí hlasitých hlasů v pedálu (a případně i spojek) při hře na tišší manuál (při přechodu hry ze silnějšího manuálu na slabší). Při přechodu zpět na silnější manuál se vypnuté rejstříky opět samočinně zapnou.

• Mechanická traktura – pohyb přenáší pomocí mechanických prků – pák, táhel…
• Pneumatická traktura – pohyb je přenášen vedením se stlačeným vzduchem
• Elektrická traktura – pohyb přenášejí elektrické signály

Na následujících stránkách jsou podrobně popsány základní typy traktur. Popis je rozdělen na podkapitoly, rozebírající použité součásti, tónovou, rejstříkovou a spojkovou trakturu u každého typu samostatně, společně jsou pak popsána pomocná zařízení: