Rejstříková mechanická traktura

Rejstříková traktura je mechanismus, sloužící k otvírání či zavírání (zapínání a vypínání) hlasů (rejstříků) ve varhanách. Tato traktura stejně jako hrací traktura, může být sestrojena s použitím výlučně mechanických komponentů.
Popis by bylo vhodné začít od příkladu, který by zde vlastně ani neměl být zařazen, neboť v něm rejstříková traktura úplně chybí:

            Přímé ovládání zásuvek. Foto: Konrad Zacharski

Takové uspořádání nalezneme u malých varhan se zásuvkovou (tónovou, příčnou) vzdušnicí, u kterých se rejstříková zásuvka ovládá přímo pomocí rukojeti (manubria). Rukojeť je buď naklížena na zásuvce nebo je přímo vyřezána se zásuvkou z jednoho kusu materiálu. Potáhne-li v tomto případě varhaník za rukojeť, působí přímo na příslušnou zásuvku, na dráze tohoto pohybu se již nenalézají žádné další součástky (táhla, úhelníky, páky...), které by tvořily trakturu.

            

U větších varhan je už běžnější využití mechanické traktury, jejíž komponenty známe z tónové (hrací) traktury. Umožňuje rozumnější rozložení ovládacích prvků na hracím stole a snadnější ovládání registrace varhaníkem během hry (díky možnostem převodu pohybu pomocí úhelníků a hřídelů umožňuje umístit ovládací rukojeť nezávisle na skutečné poloze zásuvky příslušného hlasu ve vzdušnici). Výsledné konstrukce mohou být různě složité. U dvou zde uvedených příkladů řešení je rozdílný způsob ovládání zásuvky dán různou konstrukcí vzdušnic - rejstřík se zapíná vždy vytažením rukojeti, v první případě je tedy zapnut při zásuvce zasunuté do vzdušnice, ve druhém při vytažené (je to dáno vrtáním zásuvky). Proto se obrázky navzájem liší o jednu páku, která převádí pohyb na opačný.

Ovládání zásuvek. Foto: Sven Hjorth Andersen

Na této fotografii je uveden příklad provedení rejstříkové traktury, ovládající zásuvky ve vzdušnici. Nejsou zde využity páky, ale jen masivní hřídele, ke kterým jsou pohyblivě připevněny táhla od manubrií v hracím stole. Stejným způsobem jsou ke hřídeli (která tak plní i funkci úhelníku a převádí pohyb v pravoúhlém směru) upevněny v horní části zásuvky (pomocí ok nasazených na kolíky na raménku hřídele).

Mechanika ovládání zásuvek.

Obdobně je tomu i na této fotografii, hřídele (v pravé části obrázku) jsou ale kovové a podstatně delší (vzdušnice je vysoko nad hracím stolem).

Na následující ilustraci, představující princip varhan s mechanickou trakturou je barevně zvýrazněna rejstříková traktura. V tomto případě spolupracuje se zásuvkovou vzdušnicí (nejrozšířenějším typem vzdušnice vůbec).

Vyznačení rejstříkové traktury na obrázku řezu varhanami (upraveno z obrázku z knihy Chvála varhan).

V předchozích případech byly popsány mechanismy, používané ve spojení se zásuvkovou vzdušnicí. Zásuvka, která je pohybem odpovídajícího manubria na hracím stole vysunuta (či zasunuta) ze vdušnice zůstává v příslušné poloze bez nutnosti jakýchkoli pomocných mechanismů až do okamžiku další vynucené změny polohy. Zcela jinak vypadá mechanismus traktury u jiných typů vzdušnic, ve kterých se zapínání rejstříků neděje posunem zásuvky, ale otevřením ventilů různé konstrukce. Ve všech těchto případech je zapnutí rejstříku spojeno s vpuštěním stlačeného vzduchu do kanálu (komory, kancely), který jej přivede až k tónovým ventilům (akčním členům). Zapnutí hlasu se tedy děje nadzdvižením či potáhnutím (v závislosti na konstrukci) příslušného ventilu a jeho udržením v otevřené poloze do doby vypnutí rejstříku. Ventil samotný se v otevřené poloze není schopen udržet (působí na něj gravitace, tlak pružin i ovládaného vzduchu), o aretaci polohy se tedy musí postarat speciální konstrukce rejstříkové traktury.
Tato animace představuje jedno z nejjednodušších řešení aretace. Vytažení manubria způsobí otevření ventilu ve vzdušnici, přes který následně proudí vzduch do kancely příslušného rejstříku - rejstřík je zapnutý. Rukojeť je tak vyvážena (nebo tlačena doplňkovou pružinou), že po vytažení a překonání odporu ventilu se svým vybráním zahákne za hranu otvoru ve varhanní skříni (v hracího stole). Díky tomu zůstane ventil zaaretován v otevřené poloze. Rejstřík se vypne po nadzvednutí ovládací rukojeti nahoru, díky tahu ventilu (či pomocné pružiny) se rukojeť samočinně vrátí do výchozí polohy a ventil i rejstřík se uzavřou.
Jiné řešení představuje tato animace. Trn manubria je svázán s dvouramennou pákou, která podpírá další páku stejného provedení. Druhá páka je spojena s abstraktem, který ovládá rejstříkový ventil (ventil, vpouštějící vzduch do rejstříkové kancely). Vytažení manubria způsobí postavení dvouramenné páky do svislého směru, nadzdvižení ramena navazující páky a zatažení za abstrakt k ventilu. Páka ve svislé poloze je současně vzpříčena ve stabilním stavu. Zatlačením na rukojeť se páka dostane do labilní polohy a tah abstraktu, způsobený tlakem vzduchu na ventil nebo pomocnou pružinou, přesune celý mechanismus do výchozí polohy.
V mechanické rejstříkové traktuře se nepoužívají prakticky žádné pomocné zařízení, které by usnadnily rychlou změnu registrace během hry (volné kombinace, kolektivy, crescendo). Kolektivy (P.F.Pl.T) se používají spíše v novějších varhanách. V historických nástrojích kolektivy chybí úplně nebo je jen jeden -tutti (platí pro varhany se zásuvkovou vzdušnicí). U varhan s kuželkovou vzdušnicí se kolektivy používaly častěji a jejich ovládání (vzhledem k nutné větší ovládací síle) se dělo zpravidla pomocí pedálů.
Mechanická rejstříková traktura je velmi spolehlivá (řídce se vyskytující závady jsou snadno odstranitelné). Traktura je charakteristická i svou bezhlučnou funkcí.
Moderní varhanářství stále častěji používá elektronických prvků v součinnosti s mechanickou rejstříkovou trakturou. Elektronika umožňuje zapamatování a rychlé vyvolání (dříve několika, dnes několika desítek i stovek) kombinací rejstříků. Umožňují uložení a rychlé vyvolání kombinace během hry (koncertu) pouhým stiskem jediného tlačítka, což značně zvyšuje komfort hry a umožňuje hru i varhaníkovi bez registrátora. Akční členy elektronické registrace mohou působit přímo na vzdušnici nebo být připojeny k některé z částí rejstříkové traktury. Zůstane tak zachována i možnost ručního ovládání. K nevýhodám elektroniky patří vysoká pořizovací cena, nižší spolehlivost (vzhledem ke klimatickým vlastnostem prostředí, ve kterém pracuje), nemožnost opravy závad běžnými prostředky a také rychlé zastarávání (morální životnost elektroniky či použitého počítače je max. dvě desítky let, životnost varhan se dá počítat na staletí...).

 

Na navazujících stránkách jsou popsány nejčastěji používané komponenty mechanické traktury, tónová traktura a traktura spojek.

Poznámka: Tato stránka je součástí Anatomie varhan ®, © Ing. Petr Bernat. Všechny animace © Konrad Zacharski