Vzdušnici s tónovými kancelami řadíme mezi vzdušnice příčné, kanálky (kancely), rozvádějící vzduch jsou u tohoto typu vedeny napříč vzdušnicí a sledují tak rozmístění tónů (každý tón má svou kancelu, kancel je tedy tolik, kolik je kláves na odpovídající klaviatuře. Ve všech konstrukčních obměnách najdeme u této vzdušnice dvě základní části – společný vzduchový kanál s ventily (někdy se nazývá vzduchojem nebo ventilová komora) a část rozdělenou na kancely. |
|
|
Přepážky tvořící stěny kancely jsou ve vzdušnici umístěny příčně tak, jak ukazuje následující animace: |
Podívejme se teď blíže na ventily. Nejčastější způsob jejich montáže ukazuje následující nákres řezu vzdušnicí: |
|
Ventil je spojen s trakturou pomocí táhla. To má nejčastěji podobu tahacího drátu, který prochází otvorem ve dně vzduchojemu ven a je připojen k navazujícím elementům traktury pod vzdušnicí (abstraktu či hřídeli u mechanické traktury, míšku u pneumatické, elektromagnetu u elektrické). Drát je v místě průchodu otvorem často opatřen dodatečným těsněním (viz dále). Následující fotografie ukazuje pohled do ventilové komory s ventily této konstrukce po sejmutí přední strany vzduchojemu (deska, která kryje tuto část vzdušnice je zpravidla lehce odstranitelná z důvodu usnadnění údržby – výměny per, čištění ventilů atd.). Jsou vidět ventilové pružiny a stabilizační bodce, chybí tahací drát (na ventilu jsou pro něj připraveny očka a ve dně komory pod nimi najdete otvor pro průchod drátu:. |
Ve ventilové komoře je stlačený vzduch, celá komora tedy musí být utěsněna tak, aby vzduch nemohl nekontrolovaně unikat do okolí. O těsnost jednotlivých desek se stará přesné opracování a dodatečné těsnění, zpravidla ve formě kožených pásků, nalepených v místě styku desek. Ve dně komory je však celá řada otvorů, kterými procházejí tahací dráty od ventilů. Jejich pohyb musí být volný, mají tedy v otvoru určitou vůli. Průchod drátu je proto třeba dodatečně utěsnit, jinak by kolem něj unikal vzduch. Používá se několik způsobů těsnění, nejrozšířenější je opatření dna komory kovovým páskem s přesnými otvory pro drát nebo těsnění pomocí pulpet: |
Funkci pulpety ukazuje následující animace:
Otvory pro průchod drátu jsou shora nálevkovitě zahloubeny. Po obvodu tohoto otvoru je přilepena kruhová membrána z pružného materiálu (speciálně upravená kůže či v současnosti některý z náhradních syntetických materiálů). Na procházejícím drátu jsou nasazeny dva malé kroužky (podložky), mezi které je stisknut střed této membrány. Drát tak v mezích svého pohybu táhne membránku s sebou a ta stále odděluje (těsní) vnitřní prostor vzduchojemu od okolí. |
|
Pokračujme dále v popisu konstrukce vzdušnice…
Podívejme se teď, jakým způsobem jsou píšťaly na vzdušnici rozmístěny: |
|
|
Jak je patrné z předchozího popisu a obrázků, takto vytvořená vzdušnice ještě něco postrádá – je to mechanismus zapínání a vypínání rejstříků (podélné ovládání). Při otevření ventilu a naplnění tónové kancely vzduchem zazní všechny píšťaly, které stojí nad kancelou. Mezi kancelu a píšťaly proto ještě musíme přidat zařízení, které bude ovládat přívod vzduchu ke každé píšťale v závislosti na poloze ovládacího prvku rejstříku. Podle konstrukce tohoto mechanismu dělíme vzdušnice s tónovými kancelami na několik velkých skupin: Společným znakem všech těchto vzdušnic je postup řízení přidělování vzduchu píšťalám. Jeho cesta vede z měchu nejprve na zařízení pro rozdělování podle tónů - tónový ventil a následně přes registrační prvek (další ventil nebo zásuvku) k píšťale. U druhé velké skupiny vzdušnic s podélným uspořádáním, tj. vzdušnic s rejstříkovými kancelami je toto pořadí opačné. |
Síla pro otevření ventilu je nezávislá na počtu zapnutých rejstříků, určuje ji jen velikost ventilu, tlak vzduchu v komoře a síla podpůrné pružiny. To má význam pro komfort hry, především u mechanické traktury. I z pohledu zvukového je výhodné, že píšťaly jednoho tónu stojí na jednom vzduchovém prostoru (kancele). Mají tedy všechny stejné podmínky, k regulaci množství vzduchu stačí vyregulovat chod jednoho ventilu. Objevuje se zde dokonce jev dolaďování – píšťaly se při znění mírně ovlivňují přes přívod vzduchu z kancely, takže se navzájem „doladí“ na stejný tón. To může být ale naopak nevýhodou při ladění nástroje, kdy samostatně znějící píšťala může mít mírně odlišnou výšku tónu než při souzvuku s ladicím rejstříkem. |
Na navazujících stránkách najdete popis základních konstrukčních variant vzdušnic s tónovými kancelami. Jsou to zásuvková vzdušnice, ventilová vzdušnice a pružinová vzdušnice. Popis pak pokračuje další velkou skupinou vzdušnic s rejstříkovými kancelami - kuželková vzdušnice, membránová vzdušnice a vzdušnice se svislými ventily a je zakončen skříňovou vzdušnicí (Unit). |
Poznámka: Tato stránka je součástí Anatomie varhan ®, © Ing. Petr Bernat. Všechny animace © Konrad Zacharski