Časté dotazy okolo varhan

Tak jako v každé oblasti lidské činosti i varhany vyvolávají řadu otázek u každého, kdo se s nimi setkává ať už denně, nebo zřídka či poprvé. Některé laické či začátečnické dotazy mohou vyvolat úsměv, odpovědi na jiné mohou být nejednoznačné či dokonce sporné. Na této stránce jsou shrnuty nejčastější z nich, pokud zde nenaleznete odpověď na svou otázku, kontaktujte mne přímo či z formuláře na konci této stránky, pokusíme se odpověď nalézt. Odpovědi na dotazy, které mohou zajímat větší okruh čtenářů, jsou zveřejněny na stránce podrobnějších odpovědí.

 



Kolik píšťal vlastně mají varhany?

Tento dotaz je záměrně uveden jako první, patří totiž k nejčastějším otázkám, které varhany vyvolávají. Uděláte-li si malou „soukromou“ anketu a ukážete-li několika lidem např. fotografie prospektů malých i velkých nástrojů, budete sami překvapeni, kolik lidí je přesvědčeno že varhany jsou to, „co je vidět“, takže čísla odhadnutého počtu píšťal u řady z nich se pohybují někde mezi pár desítkami až maximálně jedním stem. Skutečné počty jsou však podstatně (někdy i velmi podstatně) vyšší.

Nejméně píšťal mají portativy (malé přenosné varhánky) a varhanní pozitivy s jedním rejstříkem (jednou píšťalovou řadou). U nich je počet píšťal shodný s počtem kláves, při běžném tónovém rozsahu se pohybuje mezi 56 až max. 61 píš´talami. U všech ostatních nástrojů s více rejstříky je píšťal více – obecně tolikrát, kolik rejstříků nástroj má. Největší varhany mohou mít až 33 tisíc píšťal, (naše největší varhany v chrámu sv. Mořice v Olomouci jich mají 10.700), varhany běžné velikosti mezi 2 až 5 tisíci píšťal, střední varhany okolo 500 až 1500 píšťal a malé varhany (pozitivy, domácí nástroje apod.) do 500 píšťal.

Jakým způsobem lze přibližně určit počet píšťal? Vynásobíme-li počet tónů příslušné klaviatury počtem rejstříků (bez spojek!). V manuálech je zpravidla 56 až 61 kláves (podle tónového rozsahu nástroje, který může být různý), v pedálu 24 až 32 kláves. Výsledná čísla (pro manuály a pedál) pak sečteme. Tento výpočet je jen přibližný - předpokládá, že každý rejstřík je tvořen jednou píšťalovou řadou, která má navíc pro každý tón jednu píšťalu. Toto pravidlo však má ale několik výjimek:

  • Smíšené hlasy používají pro jeden tón více píšťal (viz kapitola smíšené hlasy). U některých jsou to 2 píšťaly, u jiných 3 až 7 píšťal. Je-li řad více než 4, nemusí být počet píšťal pro tón stejný v celém rozsahu klaviatury (např. v basu to jsou 4 řady, ve středu 6 řad a na konci tónového rozsahu 7 řad). Skutečný počet píšťal je v tomto případě vyšší než výsledek násobení počtu rejstříků a tónů.
  • Úsporné konstrukce mohou používat jednu píšťalu vícenásobně pro několik rejstříků (extrémním případem jsou tzv. multiplexní varhany). Pomocí transmisí a extenzí je jedna řada píšťal využita např. v manuálu i pedálu, pro rejstříky ve více polohách atd. V tomto případě je tedy skutečný počet píšťal nižší (někdy i podstatně) než počet, určený prostým vynásobením počtu rejstříků a tónů.
  • Virtuální (elektronické) hlasy píšťaly nepoužívají vůbec, zvuk je u nich tvořen elektronickou cestou.


Neznáme-li tedy počet píšťal nástroje z jeho dispozice a neznáme-li přesně jeho konstrukci, lze počet píšťal výpočtem určit jen přibližně. Přesnost odhadu se zvyšuje se stářím nástroje (u starších varhan se záludnosti typu multiplexu nevyskytovaly a počet píšťalových řad u smíšených hlasů byl zapsán u názvu rejstříku). Následuje malý příklad určení počtu píšťal středních varhan z dané dispozice:

I. manuál (hlavní stroj) C-g3 -56 tónů

1.

Bourdon

16'

56 píšťal

2.

Principál

8'

56 píšťal

3.

Dřevěná flétna

8'

56 píšťal

4.

Salicionál

8'

56 píšťal

5.

Trubicová flétna

4'

56 píšťal

6.

Mixtura

4x

čtyřřadá mixtura (4x56)= 224píšťal

7.

I

4'

superpojka (nemá píšťaly)

8.

II/I

8'

spojka manuálů (nemá píšťaly)

9.

II/I

4'

superspojka manuálů (nemá píšťaly)

10.

II/I

16'

subspojka manuálů (nemá píšťaly)

II. manuál (žaluziový stroj) C-g3 -56 tónů

11.

Kryt

8'

56 píšťal

12.

Quintadena

8'

56 píšťal

13.

Unda maris 2x

8'

dvouřadý výchvěvný hlas (2x56)=112 píšťal

14.

Houslový principál

4'

56 píšťal

15.

Příčná flétna

4'

56 píšťal

16.

Flétna

2'

56 píšťal

17.

II

4'

superpojka (nemá píšťaly)

Pedál C-f1 -30 tónů

18.

II/P

8'

spojka manuálu do pedálu (nemá píšťaly)

19.

I/P

8'

spojka manuálu do pedálu (nemá píšťaly)

20.

Oktávbas

8'

30 píšťal

21.

Violon

16'

30 píšťal

22.

Subbas

16'

30 píšťal

Celkem: 986 píšťal

Jak „silně“ (hlasitě) mohu hrát, nepokazím tím něco?

Tato otázka má dvě části – dotaz na techniku hry a na zvukové možnosti. Zvláštnosti a odlišnosti techniky hry jsou popsány dále (otázka odlišnosti hry na různé nástroje). Zvuk nástroje je tvořen zvukem píšťal a jeho „sílu“ lze ovlivňovat dvěmi způsoby – volbou rejstříků (jejich počtu a vzájemné zvukové vazby) a u některých varhan otevřením či uzavřením žaluzií. Zvukové možnosti nástroje jsou dány jeho dispozicí (nejslabší zvuk odpovídá nejtiššímu rejstříku a případně uzavřeným žaluziím, nejsilnější je pak kombinací většiny nebo všech rejstříků). Varhany jsou stavěny tak, aby oba tyto extrémy bez problémů zvládly, takže se nemusíme bát hrát v plénu či tutti (na plný stroj). U některých nástrojů je nedostatečně dimenzované vzduchové hospodářství, pak při déletrvající akordické hře v plénu nestačí ventilátor dodávat dostatek vzduchu do měchů, regulátory tlaku nemohou správně fungovat a varhany začnou „hýkat“ – rozlaďovat se změnou (snížením) tlaku vzduchu. Tento jev může méně zkušeného varhaníka dost vylekat, je sice nepříjemný, stačí však chvíli počkat až se měchy „nadechnou“ a ve hře lze pokračovat. Zabránit mu lze buďto opatrnější registrací (vyřadit z „pléna“ rejstříky, které zbytečně zhutňují zvuk a jsou náročné na spotřebu vzduchu, např. rejstříky v suboktávové poloze – 16’) nebo trvale rekonstrukcí vzduchového hospodářství.

Volba registrace neumožňuje jen řízení výsledné hlasitosti zvuku ale je základním uměleckým výrazovým prostředkem varhan. Celá škála dynamických stupňů od pianissima po forte v sobě obsahuje i proměnnou barvu zvuku. Výsledné sluchové a emotivní vnímání je silně individuální záležitostí (jen si uvědomme, jak na nás působí „burácející“ varhany v plénu, pokud hrají pochod svatební a jak tytéž varhany se stejným zvukem, když hrají pochod pohřební…). Další podrobnosti najdete v kapitolách o akustice a označování varhanních hlasů.


Lze na varhany hrát často nebo jen při vynímečných příležitostech? Neopotřebovává se (nekazí se) nástroj častým hraním?

Varhany v sobě spojují dva základní principy – umělecký a technický. Z technického hlediska lze na tento hudební nástroj nahlížet jako na technické dílo, které je projektováno a realizováno takovým způsobem, aby plnilo svou funkci daným způsobem a po očekávanou dobu životnosti. Obava, že časté (nebo dokonce každé) hraní nástroj opotřebovává či poškozuje je tedy zbytečná naopak, časté používání nástroje k účelu, ke kterému byl vystavěn je pro něj dokonce prospěšné.

Při hře se celý nástroj uvádí do „pohybu“. Pohybují se nejen součásti hracího stolu a traktury, ale také vzduch. Tento pohyb brání vzniku koroze v pohyblivých uloženích (ložiskách, vedeních atd. – pohybem se z příslušných součástí stírá), nadměrnému usazování prachu (v celém vzduchovém hospodářství i píšťalách samotných) a ve spojení se zvukem i škodlivému působení dřevokazného hmyzu a jiných živočichů (kterým hluk a vibrace vadí a raději se odstěhují jinam, kde napáchájí méně škod). Existuje několik výjimek, kdy je lepší nástroj „šetřit“:

  • Památné a památkově chráněné nástroje v nepříliš dobrém technickém stavu (varhany starší než cca 200 let v klimaticky nevhodných prostorách), těch je ale v našich podmínkách jen několik.
  • Zchátralé varhany především s pneumatickou trakturou (s elementy pneumatiky - hlavně s míšky a membránami na konci životnosti nebo napadenými hmyzem a plísněmi). Stav takových varhan se rychle zhoršuje a mělo by být rychle přikročeno k jejich opravě (dříve, než budou prohlášeny za neopravitelné a nahrazeny elektronickými „kvákadly“)… Tady sice hraní stav zhoršuje ale současně může být impulsem k tomu, aby se stavem nástroje začal někdo seriózně zabývat.
  • Čerstvě naladěný nástroj před koncertem či nahráváním - především některé jazýčkové rejstříky nedokonalé konstrukce či v horším stavu (většího stáří) mají při hraní sklon k samovolnému rozlaďování.

Mezi provozním „vytížením“ různých nástrojů existují značné rozdíly. Jsou nástroje, používané jen při zvláštních příležitostech (auly vysokých škol, kostely v pohraničí), na které se hraje jen párkrát do roka a na druhé straně varhany, které jsou v provozu denně a za rok jsou v činnosti i více jak po tisíc hodin (varhany v hudebních školách, obřadních síních, na poutních místech). Právě při srovnání stavu těchto nástrojů si můžeme snadno potvrdit, které z nich jsou na tom lépe a které spolehlivě chátrají a stávají se nepoužitelnými….

Předpokladem spolehlivé funkce jakéhokoliv technického zařízení (varhan nevyjímaje) je kromě správného návrhu a pečlivé výroby s použitím prvotřídních materiálů a technologií i pravidelná údržba. Ačkoliv třeba u auta nikoho nepřekvapuje pravidelná návštěva servisu, nechat alespoň jednou ročně prohlédnout varhany varhanáři se často považuje za zbytečnost. Přitom složitost nástroje je oproti automobilu často mnohem vyšší.

Většina součástí traktury, vzdušnic či vzduchového hospodářství nepotřebuje během své životnosti žádnou nákladnou údržbu. Trakturu je pouze nutné podle potřeby regulovat (pneumatickou a mechanickou např. při změně klimatických podmínek), motor ventilátoru vyžaduje pravidelné mazání dle předpisu výrobce. Přirozené opotřebení není většinou na závadu a nebrání správné funkci (např. prohmataný potah kláves či prošlapané pedály). Většinu drobných závad, které se při provozu varhan vyskytnou (přiznívající tón či rejstřík, visící či naopak nehrající tón či píšťalu) apod. může odstranit přímo varhaník či jiná zodpovědná a vyškolená osoba. O tom, co ještě může opravit varhaník sám a k čemu je již nutné volat varhanáře je často obtížné rozhodnout. Vždy je nutné mít na paměti, že po každém zásahu nesmí být nástroj v horším stavu než před ním a žádný zásah (úprava) nesmí mít nevratný charakter (musí zůstat možnost vrátit vše co nejjednodušším způsobem do původního stavu). Dodržení tohoto pravidla vyžaduje jistou kázeň a určitý stupeň znalostí dovedností (ale také materiální vybavení a potřebné nástroje). Např. nasadit vypadlou pružinu či vyskočenou kuželku dokáže prakticky každý, vyměnit míšek už předpokládá určitou zručnost, potřebné nářadí a pomůcky (přilepím-li jej nějakým pohodlným „superlepidlem“, usnadním si práci ale také znemožním varhanáři jeho budoucí výměnu bez poškození dřevěných součástí). Je žádoucí, aby u každého nástroje byla ustavena zodpovědná osoba (zpravidla služebně nejstarší či „nejvzdělanější“ varhaník), která se bude o nástroj starat a zodpovídat za jeho provoz i stav. V otázce základní průběžné údržby a první pomoci při odstraňování běžných závad by měl být správce proškolen varhanářem, který se o nástroj stará.

Výbornou pomůckou pro udržení nástroje v co nejlepším stavu je také provozní deník.

Častým důvodem, která vede k omezování hraní na varhanách je obava z vysokých nákladů na provoz nástroje. Pokud chtěl v minulosti varhaník např. cvičit, potřeboval k tomu další osobu - kalkanta, který "šlapal měchy" a tomu bylo třeba poskytnout nějakou odměnu či plat. Dneska jeho činnost zastává elektrické čerpadlo - ventilátor. Ten taky nepracuje zadarmo, ale vzhledem k velikosti elektromotoru (od cca 200W do max. 2,5kW u těch největších nástrojů) náklady na jeho provoz nejsou veliké. Přidá-li se k tomu osvětlení, spotřeba případné elektrické traktury a event. nějaké topení v zimních měsících, dostaneme se za hodinu ke spotřebě od cca 0,2 do nějakých 3kWh, cena za kiowatthodinu je různá ale rozhodně ne vysoká (dnes okolo dvou až tří korun). Takže např. žákovi (ale i stálému varhaníkovi), který na nástroj chodí cvičit by k uhrazení nákladů měla stačit nějaká drobná mince. Pokud nástroj využívá pro své potřeby nějaká organizace či sdružení dlouhodoběji (např. škola pro své žáky, sbor či orchestr ke zkouškám a nahrávání), mělo by být samozřejmostí uzavření dohody o podílení se na nákladech na provoz a především pravidelnou údržbu (opravy, ladění).


Na co si mám dát pozor, hraji-li na „cizí“ varhany (na varhany, u nichž jsem jen hostem)?

Pracovištěm“ varhaníka je hrací stůl a předpokladem toho, abychom se na pracovišti cítili dobře (a mnohdy i bezpečně) je pořádek. Určitá pravidla proto platí ve vztahu „stálého“ varhaníka k hostujícím i opačně. Přesto host by měl dodržovat tato pravidla úzkostlivěji a především nesnažit se „domácímu“ vnutit své představy o pořádku. Tady platí spíše pravidlo o ponechání všeho v původním stavu případně uvedení všeho do tohoto stavu v okamžiku, kdy nástroj opouštím (i zdánlivě neuspořádaná hromada či hromádky not může mít svůj systém, ve kterém se vyzná jen její majitel a každá pomůcka, třeba tužka či kolíček na prádlo má své přesně určené místo, aby byla po ruce v ten pravý okamžik). Na co je tedy vhodné dávat pozor?:

  • Před zapnutím nástroje je vhodné překontrolovat nastavení všech ovládacích prvků na hracím stole – především vypnutí rejstříků a výchozí polohy crescenda.
  • Pokud jsou v nástroji naprogramovány volné kombinace (ať už pomocí tahélek u sklopek nebo elektronicky), jejich nastavení neměníme. Pokud ke hraní volné kombinace potřebujeme (např. při koncertě), zapíšeme si původní nastavení a po skončení produkce navolíme či naprogramujeme původní stav.
  • Všechny ovládače rejstříků (a registratury obecně) po skončení hry uvedeme do výchozí polohy – rejstříky vypnuté, vypnuté kolektivy a volné kombinace, válec crescenda stočený (nebo šlapka crescenda vyšlápnutá) do neutrální polohy.
  • Po skončení hry otevřeme žaluzie (viz následující dotaz).
  • Pokud jsme měnili výšku varhanní lavice, vrátíme ji do původního stavu (alespoň přibližně).
  • Narazíme-li během hry na problém či závadu, učiníme o ní záznam v provozním deníku nebo alespoň zanecháme u hracího stolu viditelně lístek se vzkazem správci varhan.

Čas, který této činnosti musíme věnovat se bohatě vrátí nejen v dobrých vztazích s „domácím“ varhaníkem.


Mají zůstat po skončení hry žaluzie otevřené nebo uzavřené?

Tato otázka je také velmi častá a bývá příčinou sporů i vášnivých debat. Žaluzie (žaluziová skříň) uzavírají část nástroje (zpravidla jeden stroj, u velkých varhan mohou být i dvoje) do relativně odděleného prostoru. Primární funkcí žaluzií je regulace intenzity zvuku, pro správnou činnost tedy musí být v uzavřeném stavu dostatečně „zvukotěsné“. Křídla žaluzií i veškeré spoje žaluziová skříně tak musí být poměrně dokonale utěsněny (zpravidla plstí).
Necháme-li žaluzie po skončení hry uzavřené (nebo je úmyslně zavřeme), vystavujeme jednu část varhan zcela jiným klimatickým podmínkám, než zbytek nástroje. V uzavřeném prostoru se nemůže měnit teplota a vlhkost shodně s okolím (u varhan, na které se hraje jen např. jednou týdně se klimatické podmínky mohou za tuto dobu změnit dost podstatně, především v jarních a podzimních měsících není výjimkou kolísání teploty i více jak o 100C). Pokud v některé části dne na varhany či jejich bezprostřední okolí svítí slunce, rozdíly se ještě umocní. V okamžiku kdy na nástroj začneme hrát a žaluzie otevřeme, dochází k prudkému vyrovnání teplot a vlhkostí. Výsledek této změny pak bude výrazně „slyšet“ – v žaluziích disponované rejstříky především ve vyšších polohách a zejména jazykové budou oproti zbytku nástroje výrazně rozladěny. Nástroj, u kterého je každý manuál jinak rozladěný je použitelný jen omezeně. Prudké změny teploty a vlhkosti mohou způsobit i deformace konstrukčních částí či porušení těsnosti vzdušnice.

"Automatické" otevírání žaluzií po vypnutí varhan pomocí závaží (u varhan s pneumatickou či elektropneumatickou trakturou žaluzií). Beroun, Foto: BRTZ výše uvedených důvodů je tedy nutné nechávat žaluzie otevřené (či alespoň pootevřené). U některých nástrojů je otevření žaluzií po vypnutí varhan zajištěno automaticky (u elektrické traktury pohon křídel zajistí dojetí do otevřené polohy a teprve poté se vypne). Možné řešení otevření žaluzií u elektropneumatického ovládání (stejné by bylo i u čistě pneumatického) ukazuje i fotografie. U čistě mechanického ovládání žaluzií nelze tuto funkci automatizovat, o otevření se musí postarat varhaník.

Proč některým varhaníkům otevírání žaluzií vadí? Pokud má hrací stůl crescendo ovládané balanční šlapkou (ne válcem viz foto), je klidová poloha crescenda (vypnuto - ticho) při šlapce v přední poloze. Stejné poloze šlapky ale odpovídají zavřené žaluzie (také „ticho“). Zůstanou-li žaluzie otevřeny, je každá ze šlapek v jiné poloze a to vypadá na první pohled tak nějak „divně“ – neuspořádaně či nepořádně a to především úzkostlivě pořádkumilovným varhaníkům vadí. Šlapky žaluzií a crescenda v klidové poloze. Beroun, Foto: BRTDruhým argumentem bývají obavy ze zaprášení varhanního stroje v žaluziové skříni případně obavy z poletujícího hmyzu a ptáků, které bude lákat krytý, polouzavřený prostor. Není však důvod chránit jen část varhan a vystavovat ji jiným podmínkám než zbytek nástroje, prach si nevybírá a bude si sedat do celého nástroje, hmyz si cestu najde vždy a ptáci vyhledávají spíše nejvyšší bod, na který mohou usednout (bohužel to bývají nejvyšší píšťaly otevřených pedálových rejstříků, do kterých vysílení ptáci padají a končí svou životní pouť...). A pokud si ptáci v bezpečí žaluziové skříně postaví někde v rohu hnízdo, není to problém otevřených žaluzií!


Proč se na některé varhany hraje poměrně snadno, u jiných jdou klávesy tak těžce?

Pocit, vnímaný na klávesách nástroje jako proměnná síla při jejím stisku a odlišnosti mezi různými nástroji souvisí s použitou trakturou (systémem spojujícím klávesy s ventily pod píšťalami varhan) a částečně i typem vzdušnice. Hra na některé nástroje může být „snadná“ – klávesy jdou stisknout velmi lehce a je jedno, zda se hraje na jeden rejstřík či v plénu, u jiného nástroje je síla, potřebná ke stisku klávesy značná a proměnná podle rejstříkového obsazení. Pro většinu začátečníků, kteří dosud cvičili na elektronických klávesách (keyboardu) je tento rozdíl šokující. I mezi hrou na klavír a varhany jsou technické rozdíly.

Varhany všech systémů používají vyvážených kláves (ve své podstatě pák, opatřených na viditelném konci hmatníkem s potahem a na opačném konci navázaných na trakturu). Bod, kolem kterého se tato páka otáčí je od okraje klávesy poměrně vzdálený, zatímco u keyboardu se klávesa otáčí přímo kolem konce hmatníku. Už dráha pohybu je tedy silně odlišná. Rozdílná je i hmotnost klávesy a tím i dynamika pohybu. Největší rozdíly jsou však v tom, co klávesa (a tím i prst hráče) uvádí do pohybu.

U keyboardu stisk klávesy spíná kontakt, umístěný přímo pod klávesou. Síla nutná pro jeho sepnutí je velmi malá a odpovídá ji i síla potřebná pro stisk klávesy. U klavíru stisk klávesy uvádí do pohybu klavírní mechaniku, která je podle typu klavíru složena z cca 5 malých (několikacentimetrových), zpravidla dřevěných a tudíž lehkých součástek. U varhan podle typu traktury klávesa může působit třemi způsoby:

  1. V mechanické traktuře je každá klávesa spojena mechanickou vazbou s ventilem ve vzdušnici. Tato vazba nemůže být přímá (ventil je od klávesy poměrně daleko), je proto realizována celou řadou mechanických součástek (především pákami, táhly, úhelníky a hřídelemi). Délka traktury se u běžných nástrojů pohybuje od několika metrů až po desítky metrů (běžně do 20m). Síla, nutná k ovládání takové soustavy má dvě složky – statickou (napnutí pružin a tlak vzduchu na ventil) a dynamickou (moment setrvačnosti všech součástí traktury, klávesy a ventilu). Síla se mění v závislosti na výšce tónu (a tím velikosti ventilu – tlaku, kterým na něj působí vzduch ve vzdušnici – konstrukční úpravou, např. použitím předventilu v basu lze tuto závislost částečně omezit). Použití spojek klaviatur navzájem nebo spojek v rámci klaviatur (superspojky a subspojky) sílu pro ovládání zvyšuje (jedna klávesa ovládá v tomto případě několik ventilů a uvádí do pohybu několik traktur). U varhan s kuželkovými vzdušnicemi je síla závislá i na počtu zapnutých rejstříků (mění se plocha ventilů svázaných s klávesou a tím i síla od tlaku vzduchu na ventil). U velkých nástrojů (a při nedokonalé konstrukci traktury) může síla na klávese přesáhnout i 10N (1kg!). V kolaudačních zápisech starých varhan či kronikách najdeme často zmínku o obtížné hře či příliš těžkém chodu kláves. Sílu lze snížit jen úpravou konstrukce traktury a vzdušnic a použitím precizních a současně subtilních mechanických součástek (v současné době). V minulosti snaha omezit sílu nutnou pro ovládání nástroje vedla k vynálezům mechanickopneumatické traktury (Barkerova páka), ze které se později vyvinula čistá pneumatika. Samostatnou kapitolou pak je využití elektřiny ve varhanách.
    I když je hra na varhany s mechanickou trakturou „obtížnější“ než na varhany s jiným typem traktury, je „mechanika“ nejvíce ceněným typem traktury, který umělci preferují. Přímá mechanická vazba klávesy na ventil totiž dává pocit „sepjetí“ s nástrojem, přímo v prstech je cítit okamžik otevření ventilu (druckpunkt) a hra je tak vnímána nejen sluchem, ale také citem (hmatem). To je důležité především u velkých nástrojů, kdy se zvuk k varhaníkovi dostane se zpožděním. Všechny nástroje, které jsou v současnosti budovány se záměrem vyhovět uměleckým požadavkům mají mechanickou trakturu (nebo kombinovanou, elektromechanickou, která umožňuje zachovat výhody mechaniky a současně využít vymožeností soudobé techniky, především při registraci a velkém množství pomocných zařízení).
  2. U varhan s pneumatickou trakturou otevírá ventil (sadu ventilů). Pohyblivá část traktury bezprostředně svázaná s klávesou je jednoduchá a velmi krátká (řádově centimetry), síla nutná pro stisk klávesy je proto malá a stejná bez ohledu na počet zapnutých rejstříků či tónovou polohu.
  3. U varhan s elektrickou trakturou spíná kontakt (svazek kontaktů) nebo u bezkontaktních systémů přerušuje světelný paprsek. Síla nutná pro stisk klávesy je v celém rozsahu klaviatury opět malá a nemá na ni vliv registrace. Tento typ traktury však varhaníci označují jako „mrtvý“ – chybí u ní pocit sepjetí hráče s ventilem. Proto se dnes často klaviatura dovybavuje tzv. simulátorem mechaniky (mechanické traktury), který na klávese napodobuje průběh ovládací síly klávesy varhan s mechanickou trakturou (druckpunkt).

Odlišná konstrukce varhan znemožňuje využít některé techniky hry, obvyklé pro jiné klávesové nástroje, především tzv. klavírní úhoz. Dynamika varhan se neřídí silou či rychlostí stisku klávesy, závisí jen na registraci. Prudký úhoz na klávesu je vyloučen především u mechanické traktury, značné dynamické síly a rychlosti pohybu komponentů by mohly v krajním případě vést k nadměrnému opotřebení, rozregulování či dokonce poškození traktury.


Co to je „provozní kniha“, co se do ní píše?

Provozní deník, provozní kniha, zápisník, zápis závad atd. To vše jsou různé názvy pro něco, co by nemělo chybět u žádného nástroje. Forma může být různá, někdy je to sešit či kniha, jindy list papíru, připevněný v blízkosti či uvnitř skříně nástroje s přivázanou tužkou či propiskou. U některých nástrojů je veden kontinuálně po řadu generací desetiletí, u jiných se objevil teprve po poslední rekonstrukci či generální opravě. Co obsahuje (nebo spíše měl by obsahovat)?

Varhany jsou nejsložitější hudební nástroj, sestávají z tisíců až desetitisíců součástek. I přes pečlivou volbu materiálu, návrh, dimenzování a výrobu každého detailu se mohou vyskytnout závady. Pohyblivé díly podléhají opotřebení a všechny materiály přirozeně stárnou. Každé varhany by měly mít ustaveného svého správce, který se o ně bude průběžně starat a který je za jejich stav zodpovědný. Především tam, kde se u nástroje střídá více varhaníků je deník výbornou pomocí při údržbě varhan.

V deníku by měly být zapsány všechny závady, které se při provozu varhan vyskytnou (i náhodné a náhodně se vyskytující). Každý varhaník, který závadu objeví by ji měl bezprostředně zaznamenat, uvést datum, popis závady a případně i způsob, jak se s ní vyrovnal (např. provizorní oprava – vytažení či zaslepení píšťaly visícího tónu, přidání závažíčka k drhnoucí kuželce, doregulování traktury, vypnutí postiženého rejstříku atd.). V deníku by mělo být místo pro reakci zodpovědné osoby na záznam případně na vyjádření varhanáře (závada opravena apod.). Do deníku se zapisují i všechny zásahy do nástroje (ladění, čištění, malé, střední i velké opravy, tyto záznamy zapisuje varhanář a potvrzuje zodpovědná osoba). Žádoucí je i záznam o objevení škůdce (např. červotoče). Provozní deník by neměl obsahovat záznamy o každém interpretovi, který na nástroji hostoval (pokud nenašel nějakou závadu), není to však vyloučené a u některých nástrojů, kde je deník veden formou kroniky je to i žádoucí.

Provozní deník není zbytečná byrokracie (někteří tvrdí, že stačí ústní domluva nebo že se o vše starají sami…) ale vynikající pomůcka pro správnou péči o nástroj. Většina varhanářských firem v současnosti vedení deníku vyžaduje (u nových i rekonstruovaných nástrojů často bývá součástí záručních podmínek). Umožňuje průkazným způsobem dohledat závady a způsob jejich odstranění, může ukázat na větší problém (opakování závad, konstrukční vada, nesprávná obsluha). A v neposlední řadě je i zajímavým čtením (pokud je veden delší dobu)…


Jak často je nutné varhany ladit?

Správný umělecký dojem z poslechu i hry na varhany předpokládá, že vše v nástroji funguje jak má a všechny tóny navzájem ladí. Tento ideální stav je dosažen jen málokdy, v praxi vždy na nástroji alespoň nějaká drobnost nefunguje (vzhledem ke složitosti varhan a počtu dílu, ze kterých sestávají je to přirozené). Nejčastěji se nedostatky týkají ladění.

Varhany jsou po výrobě a stavbě naladěny varhanářem, během garanční doby mohou být ještě několikrát doladěny. Samo ladění (teď ve smyslu vzájemného vztahu výšek tónů jednotlivých píšťal navzájem ne jako technický proces nastavení výšky tónu každé píšťaly) není v čase konstantní, mění se samovolně především s klimatickými podmínkami – změnou atmosférického tlaku vzduchu a jeho vlhkosti (velmi mírně) a především teploty (dost podstatně – změna teploty o 20 0C „přeladí“ celý nástroj téměř o čtvrt tónu!). Tyto změny způsobují vzájemné rozladění především labiálních a jazýčkových hlasů (odlišná konstrukce a princip vzniku tónu v těchto píšťalách vedou k odlišné závislosti na teplotě). Zatímco výška tónu u jazyků se s teplotou téměř nemění, u labiálních je silně teplotně závislá. Proto máme pocit, že se jazyky často rozlaďují (vzájemné tónové vztahy ve zbytku nástroje, který je z většiny vystavěn vždy na labiálních hlasech zůstanou stejné, jen se změní základní výšky tónů a jazyky tak s ostatními hlasy přestanou ladit). Některé jazýčkové rejstříky mají větší sklon k rozlaďování obecně (zvuk je tvořen pohybem – vibracemi jazýčku – kovového plátku, energie těchto vibrací je podstatně větší než energie vibrací vzduchového proužku či sloupce u labiálních píšťal a může vést k nežádoucímu pohybu mechanických součástí – jazýčku, pouzdra, klínku a ladícího drátu, které určují výšku tónu a tím k jeho změně, možná je i změna mechanických vlastností – únava materiálu jazýčku se stejným výsledkem).
Sám proces ladění píšťal je různý a závislý na konstrukci píšťal:

  • Kryté dřevěné píšťaly se ladí pohybem zátky.
  • Kryté kovové píšťaly se ladí pohybem kloboučku.
  • Otevřené dřevěné píšťaly se ladí pohybem ladítka (destičky částečně překrývající ladicí výřez).
  • Otevřené kovové píšťaly se ladí několika způsoby – pomocí posuvných ladítek, pomocí stůčků (stočeného pásku plechu, vyříznutého z ladicího výřezu), píšťaly, jejich délka je tzv. „zaříznutá na tón“ se ladí mírným rozšířením či naopak zúžením ústí píšťaly pomocí speciálního nástroje – ladicího rohu.

Pohled na píšťaly, poničené nešetrným laděním. Beroun, Foto: BRTPíšťaly jsou tou nejcennější součástí varhan, v nich je „ukryta“ umělecká stránka nástroje. Každé ladění představuje pro píšťaly určitou zátěž, při které dochází k jejich opotřebení a hrozí riziko jejich poškození. Nejcitlivější na ladění jsou kovové píšťaly (především řezané na tón). I při citlivém použití ladicího rohu je píšťala silně zatěžována a hrozí její deformace v nejslabším místě (zborcení kolem labia a v oblasti nohy) a tím i ztráta intonace, také ústí píšťaly se může natrhnout či zbortit dovnitř. I ostatní typy ladění hrozí únavou materiálu (stůčky měknou a nedrží ladění, v horším případě se ulamují). Zátky dřevěných píšťal se častým laděním uvolňují a přestávají těsnit, šrouby, kterými jsou upevněny ladítka se vytrhávají ze závitů atd. Do píšťaliště varhan, ve kterých se provádělo časté a nešetrné ladění je pak často žalostný pohled (viz foto).

Jak často je tedy nutné nástroj naladit? Skutečně plné přeladění nástroje stačí provést při velkých (generálních opravách), při kterých byly píšťaly vyjmuty z nástroje. Dostačující interval je zde i více jak 50 let (např. náš nejznámější a největší nástroj u sv. Mořice v Olomouci, na kterém je ročně nahráno několik CD a který denně slouží k liturgii byl celkově znovu naladěn včetně mixtur až cca 35 let po generální opravě). V mezidobí stačí nástroj jen podle potřeby doladit (ojedinělé tóny, ne celé píšťalové řady). Jazýčkové rejstříky je vhodné doladit alespoň 2x ročně (před létem a před zimou). Pokud je rozladění jazyků velké, mohou se přeladit i častěji, vždy je však třeba pamatovat na šetrný přístup a použití odpovídajícího nářadí.

Rozlaďuje-li se Váš nástroj často a nerovnoměrně, nemusí to být jen díky píšťalám. V tomto případě je příčina jinde – píšťala není vždy zásobována vzduchem o stálém tlaku a množství. Výška tónu píšťaly je totiž na konstantních vzduchových poměrech silně závislá (např. tremolo využívá této závislosti k cyklické změně výšky tónu pomocí rozkolísání tlaku vzduchu). Příčinou rozladění je nestejné otevření ventilu pro přívod vzduchu k píšťale díky rozregulování traktury či zchátralosti vzdušnice, změna (kolísání) tlaku v měchu (změna zátěže, špatně pracující nebo dokonce nefunkční regulátor) nebo úniky vzduchu díky netěsnostem (kolem zásuvek, v píšťalnicích, kolem nohy píšťaly). Tady by bylo vhodné, aby nástroj prohledl varhanář a příslušné závady odstranil (vyregulovat mechanickou či pneumatickou trakturu by měl umět i varhaník, regulace je zpravidla potřebná několikrát do roka, pokud není u novějších nástrojů řešena automaticky).


 

Zatím rozpracováno, poslední úpravy 2.1.2010....


Pokud jste zde nenalezli odpověď na Váš dotaz a nepodařilo se Vám vysvětlení najít ani v Anatomii varhan ani ve Slovníku, použijte následujícího formuláře a zeptejte se, pokud bude problém zajímavý i pro ostatní, bude dotaz i odpověď na něj zveřejněna na této stránce či další stránce podrobnějších odpovědí. Pokud si z nějakého důvodu nepřejete zveřejnění odpovědi (soukromý dotaz), uveďte, prosím, tuto skutečnost v textu dotazu či připomínky.

Děkuji.

Formulář pro položení dotazu či zaslání připomínky
(E- mail je jen pro případnou soukromou odpověď, nebude dále uchováván, zveřejňován či použit k jiným účelům)

 

 

 

 


Poznámka: Tato stránka je součástí Anatomie varhan ®, © Ing. Petr Bernat.