Varhany Vaculín op. 7

ve farním kostele
sv. Jakuba Většího v BRTNICI

Kostel sv. Jakuba v Brtnici
Varhany Vaculín op. 7
Brtnický kostel sv. Jakuba Většího byl založen ve středověku, po několika požárech byl v letech 1776 – 1784 přestavěn do dnešní podoby jednoduché barokní stavby. Kostel ukrývá mnohá významná umělecká díla, např. pozdně gotickou dřevěnou skupinu "Kladení do hrobu" pocházející z 1. třetiny 16. stol., renesanční kovovou lampu věčného světla, pozlacenou křtitelnici a další, věnované Hynkem Brtnickým z Valdštejna a Kateřinou Zajímačkou z Kunštátu v letech 1573 až 1596. Významné jsou také kostelní obrazy a sochy, zejména Pieta z roku 1718 a Anděl Strážce z roku 1715, řezbářské práce brtnického sochaře Davida Liparta. Farní kostel uchovává ostatky neznámého prvokřesťanského mučedníka, nazývaného sv. Fidelius. Do Brtnice byly přeneseny z Říma r. 1732…
Brtnice je mimo jiné pozoruhodná i blízkostí dalšího kostela – zámeckého kostela blahoslavené Juliány z rodu Collalto. V tomto kostele jsou velmi zajímavé památné barokní varhany, připisované Bedřichu Semrádovi (okolo roku 1740!).
Brtnice, v popředí farní kostel sv. Jakuba Většího, v pozadí zámecký kostel blahoslavené Juliány.Původní varhany v brtnickém kostele byly roku 1888 nahrazeny nástrojem novým, jejichž stavitelem byl Josef Votruba z Počátek. Varhany měly jeden manuál a pedál, kuželkové vzdušnice a mechanickou trakturu. Jednalo se o jediný nástroj tohoto varhanáře a od počátku bylo zřejmé, že jeho stavbu nezvládl příliš dobře. Přestože mechanické kuželkové systémy běžně patří mezi robustní a spolehlivé, u tohoto nástroje byly nevhodně volené materiály, nedokonalá konstrukce traktury i vzdušnice naopak příčinou nízké spolehlivosti a časté poruchovosti. Již v prvním desetiletí svého života nástroj prodělal rozsáhlou a poměrně nákladnou opravu a v následujících letech byl dále opravován a přestavován. Část mechanické traktury byla nahrazena pneumatickou, bylo doplněno tremolo. Nástroj mnoha zásahy dost utrpěl a proto bylo po válce rozhodnuto o jeho nahrazení nástrojem novým. Shodou smutných okolností však byla prakticky celá částka, nashromážděná na nové varhany, znehodnocena krachem státních financí a následující měnovou reformou v roce 1953. Našetřit celou sumu znovu se už brtnické farnosti v dalším půlstoletí nepodařilo a tak Votrubovy varhany dále živořily na kůru.

Zápis o staviteli varhan ve skříni  Zápis o nátěru varhan ve skříni

Nápisy uvnitř varhanní skříně:

  • Josef Votruba – stavitel varhan v Počátkách, jeho truhlářský pomocník František Povolný z Počátek 23.5.1888
  • Josef Skácelík – mistr natěračský a pozlacovačský z Třebíče pak jeho pomocník Vincenc Pokorný též z Třebíče natírali tyto varhany dne 21. června roku 1888.
Počátkem nového tisíciletí již bylo nutné otázku varhan trvale vyřešit. Řada varhanářů prohlásila původní nástroj za neopravitelný, dílo zkázy dokonal červotoč, který zničil většinu dřevěných součástí vzdušnice, traktury i část píšťal. Bylo proto rozhodnuto původní nástroj nahradit novým a zachovat jen varhanní skříň. Z výběrového řízení na stavbu varhan vyšla vítězně firma Jiřího Vaculína ze Vsetína. Ten navrhl nástroj se dvěmi manuály a pedálem, elektrickou trakturou (vychází z podmínky zadání na pohyblivost hracího stolu v rámci celé jedné poloviny kůru) s využitím části původního píšťalového fondu.
Po Velikonocích roku 2005 byl nástroj demontován, konzervována a restaurována varhanní skříň. Komplikací stavby nástroje byla vynucená kompletní výměna podlahy kůru (napadení dřevokazným hmyzem a celková zchátralost). Souběžně ve vsetínské dílně pokračovala výroba nástroje nového. Ten pak byl v průběhu měsíce září instalován na kůr a slavnostně požehnán 23. října 2005.
Celkový pohled na nástroj. Pohled na hudební kůr s varhanami.
Dispozice nástroje:

 

I. manuál:

Rozsah C-c4

  

II. manuál:

Rozsah C- c4

Pedál:

Rozsah C-f1

(30 tónů)

1.

Principál 8'

  

13.

Kryt 8'

17.

Subbas 16'

2.

Flétna 8'

  

14.

Copula 4'

18.

Bas krytý 8'

3.

Oktáva 4'

  

15.

Flétna lesní 2'

19.

Chorálbas 4'

4.

Roh 4'

  

16.

Oktáva 1'

    

5.

Superoktáva 2'

         

6.

Sesquialtera 2x

          

7.

Mixtura 3x

          
             

8.

Tremolo I. man

          

Spojky:

    

Pomocná zařízení:

 9.

I/I 4'

    

Piano

10.

II/I 8'

    

Mezzoforte

11.

I/P 8'

    

Forte

12.

II/P 8'

    

Pleno

 

     

Volná kombinace

 

Traktura elektropneumatická (tónová i rejstříková), spojky elektrické, vzdušnice prvního manuálu zásuvková, druhý manuál a pedál Unit. Ovládání tónových ventilů prvního manuálu výpustnými klínovými míšky řízenými páčkovými elektromagnety Laukhuff, u Unitu rovněž výpustný systém s obdélníkovými membránami a Reisnerovými magnety. Ovládaní zásuvek je řešeno pomocí tahacích měchů.
Celý nástroj má 707 hrajících píšťal, z toho 610 v prvním manuálu a 97 v Unitu druhého manuálu a pedálu. V prospektu je navíc 32 němých píšťal. Ovládaní rejstříkové traktury pomocí sklopek v hlavě hracího stolu, přepínání kolektivů a volné kombinace pomocí tlačítek pod prvním manuálem.

Charakteristika jednotlivých rejstříků:

Principál 8’ – základní varhanní hlas. Píšťaly velké oktávy zinkové (část – prvních devět tvoří střední pole prospektu), zbývající cínové.

Flétna 8’ – krytý flétnový rejstřík kulatého zvuku. Konstrukce kombinovaná, první tři oktávy z dřevěných píšťal s intonačním otvorem v rukojeti zátky, od c2 polokryté píšťaly a od c3 otevřené cínové píšťaly.

Oktáva 4’– principálový hlas v oktávové poloze vůči principálu s píšťalami mírně užší menzury. Celý rejstřík je vystavěn z cínových píšťal.

Roh 4’ – cínový rejstřík s kónickými píšťalami a tvrdším, mírně smykavým zvukem

Superoktáva 2’ – další principálový hlas v oktávové poloze (o dvě oktávy výše) vůči Principálu. Společně s Principálem 8’ a Oktávou 4’ tvoří základ zvukové pyramidy nástroje.

Sesquialtera 2x – kombinace dvou řad cínových píšťal v poloze kvinty 2 2/3’ a tercie 1 3/5’ hrající zdánlivě v sextách vůči hranému tónu. Výrazný rejstřík pro podbarvení sólové hry.

Mixtura 3x – třířadý smíšený hlas, tvořící vrchol zvukové pyramidy nástroje. Mixtura je řešena jako kvintová a oktávová a je v celém rozsahu bez repetice.

Kryt 8’, Copula 4‘, Flétna lesní 2‘, Oktáva 1‘ druhého manuálu a Subbas 16’, Bas krytý 8‘ a Chorálbas 4’ pedálu jsou tvořeny pomocí extenzí a transmisí z jediné 97 píšťalové řady (Unit). Konstrukce smíšená, první tři oktávy kryté dřevěné, zbytek cín, horní tři oktávy otevřené. Rozsah píšťalové řady je C0 až c6, poslední oktáva jednostopého rejstříku je repetující, ostatní jsou bez repetice.

Spojky: I/I 4’ – oktávová spojka v prvním manuálu v rozsahu C-c3, II/I 8‘ spojka z druhého manuálu do prvního v základní poloze, I/P 8‘ a II/P 8‘ spojky z manuálů do pedálu (prvních 30 tónů, obě v základní poloze).

Tremolo I. Man. - výpustné tremolo s elektronickým řízením a možností nastavení frekvence zákmitů uvnitř hracího stolu, působící na rejstříky prvního manuálu.
Varhany Vaculín Opus 7. – Jiří VACULÍN, varhanářský mistr ze Vsetína
Elektroinstalace, traktura, Ing. Petr BERNAT, asistent VŠB-TU z Ostravy
Návrh, dispozice, organizace – Jan MAREK, ředitel kůru v Ostravě – Zábřehu

Na dalších stránkách naleznete podrobný popis nástroje a malou reportáž z průběhu jeho stavby. Na samostatné stránce pak několik fotografií a dispozici barokních varhan v zámeckém kostele blahoslavené Juliany.

©2005 - Ing. Petr Bernat.