Zajímavosti z Ostravy a okolí.

Ostravsko je zajímavý kraj, je zde spousta krásných a unikátních věcí.O ty, které jsem na svých toulkách s fotoaparátem zachytil, se chci s Vámi podělit na této stránce.


Na úvod několik pozoruhodností přímo z Ostravy. Ve Vítkovicích se nachází unikátní průmyslové centrum - bývalý komplex Vítkovických železáren. Za více než jedno a půl století své existence průmyslový podnik dokonale prorostl do městské zástavby. Vznikl tak unikátní kolos - komplexní koexistence "civilních" a průmyslových objektů na ploše několika čtverečních kilometrů uvnitř města.

Část výrobních závodů, situovaná v tzv. dolní oblasti zůstala po ukončení výroby na počátku 90. let minulého století zachována. Uvažuje se o její ochraně a přeměně na muzeum či zábavní park (je to opravdu unikát!), tak jako na všechno ale chybí peníze a celek rychle chátrá.

Na poměrně malé ploše cca 100 ha byly soustředěny kompletní provozy pro výrobu železa. Hlubinný černouhelný důl, koksovna, aglomerace (mletí a hrudkování rudy), vysoké pece (výroba surového železa) a obslužné provozy (elektrárna, zpracování plynu, kompresorovna, nádraží, údržba, administrativa). Završení procesu výroby oceli se odehrávalo v ocelárně (jen asi kilometr dále ve Vítkovicích) a strojírenské výrobě (těžká a lehká mechanika, válcovny plechu i profilů, trubky, senážní věže, tlakové nádoby, zalomené hřídele, jaderná energetika...) taky v katastru Vítkovic. Tak velké soustředění těžké výroby uvnitř města a provázání všech závodů vstupy i výstupy nikde jinde na světě nenajdete.

Důl Hlubina   Pohled směrem k vysokým pecím   Vysoké pece
Důl Hlubina, bývala "myší díra" (průtah hlavní ostravské ulice mezi závody), vysoké pece.
Objekty za bývalou elektrárnou (tu se bohužel nepodařilo zachovat)   Příroda se rychle ujímá prostoru.
Objekty za bývalou elektrárnou. Příroda si rychle bere zpět zabraný prostor.

V nedalekých Beskydech najdeme přehradu Šance - Řečice, zásobárnu vody pro ostravsko. V suchém létě roku 2003 v ní voda poklesla natolik, že z pod hladiny vystoupily dávno zatopené a zapomenuté objekty. Přehrada byla dostavěna a napuštěna v roce 1969, zatopila několik obcí, železniční trať a rozdělila Staré Hamry na dvě části.

Díky suchu hladina poklesla téměř o deset metrů na 50% objemu. Podívejte se na fotografie:

Pohlednice Šancí z roku 1934, nádraží a pohled směrem k Masarykovu údolí.  Tentýž pohled v září roku 2003.
Nádraží Šance (rok 1934) a přehrada Šance (září 2003). Pohled téměř ze stejného místa.
Pohlednice zachycuje centrum Šancí s nádražím. Záhyb cesty nad vzrostlými smrky nad nádražím najdete na druhé fotografii vystupovat z vody v pravé polovině snímku. Hráz přehrady tedy stojí jen pár desítek metrů nalevo od bývalého nádraží. Vlaky dříve jezdily údolím až na bílou, dnes končí v Ostravici několik kilometrů pod hrází.
Most ve Starých Hamrech, srpen 2003   Most ve Starých Hamrech, září 2003

Most ve Starých Hamrech v srpnu a září 2003.
Normálně je zde hloubka kolem 6m (most je 2m pod hladinou)!

Na opačném konci přehradního jezera cca 10km od hráze je obec Staré Hamry. Přehrada kdysi rozdělila obec na dvě části a zatopila její střed (železniční zastávku, mosty, hospodu, řadu domů...). Díky poklesu hladiny vystoupily teď zbytky těchto objektů nad hladinu. V září už šlo přejít z jednoho břehu na druhý suchou nohou (i když vstup do pásma hygienické ochrany je přísně zakázán, most se stal "poutním místem" lidí z širokého okolí). Fotografie zachycují i rychlost poklesu hladiny, je vidět původní meandr říčky (dodnes perfektně vydlážděný).
Zachovalý silniční most. Normálně je dva metry pod hladinou!   Patky a pilíře železničního (vlevo) a silničního mostku přes jeden z potoků na levém břehu bývalé říčky. Dobře je patrný železniční násep. V lese v pozadí špička kostela ve Starých Hamrech (vedle hřbitov se známým pomníkem Maryčky Magdonovy).   Pohled do údolí směrem k hrázi. Hladina vody je dost daleko, pokles kolem 9m je dobře patrný. Z bahna vystupují i základy bývalých budov.
Zachovalý silniční most (normálně 2m a více pod hladinou!), patky železničního mostu.
Celé dno údolí je pokryto vrstvou úrodného bahna, na něm velmi rychle raší bujná vegetace. Přestože voda v jezeře je v údolí cizím prvkem (stála zde jen přes tři desetiletí, co je to proti věčnosti), teď je patrné, že tu chybí.
Rozpraskané dno přehrady. Nepříliš radostný pohled, je jasné, že tu chybí něco podstatného pro život. Rostlinám to po čase taky začne chybět, teď však pokrývají nový prostor s až zuřivou rychlostí.

 


Zpět na předchozí - nebo Stránky Ing. Petra Bernata (varhany, diagnostika, zajímavosti). Použijte, pokud jste sem vstoupili odkazem z jiného webu...