Olomouc, kdysi královské hlavní město Moravy a prominentní vojenská pevnost, byla v minulosti také vyspělým kulturním centrem. S tím úzce souvisí i výstavba honosné kamenné architektury zejména církevních staveb. Vedle katedrály sv. Václava byl m.j. jak náboženským, tak i kulturním centrem proboštský chrám sv. Mořice - největší gotický chrám na Moravě. Existence chrámu se poprvé připomíná roku 1257.

Chrám sv Mořice několikrát vyhořel a v souvislosti s tím se měnil i jeho vzhled a vnitřní vybavení. Dnešní architektonická dispozice je z let 1412 - 1480. Poslední požár roku 1709 zničil vedle mořického kostela skoro celé vnitřní město. Od té doby je také interiér kostela (až na presbytář, obnovený v roce 1860 v neogotickém slohu) barokní. Dnešní trojlodní kostel je velmi cenným dokladem pozdní gotiky stavěný podle jihoněmeckého vzoru. Na první pohled zvenčí se jeví jako jednoduchá stavba, uvnitř však jsou klenby s monumentálním rozpětím.

Kdy byly u sv. Mořice postaveny první varhany nelze přesně zjistit. Je to především důsledek chybějících písemných archivních pramenů, častých požárů a jiných často i válečných vlivů. Proto lze také vývoj mořických varhan rekonstruovat jen částečně. První záznam o varhaníkovi je z roku 1496. Následují pak další o varhanách i varhanících. Prvním nástrojem, postaveným po velkém požáru v roce 1709 byl malý pozitiv dnes stojící u oltáře Bolestné P Marie, který zhotovil r. 1716 olomoucký varhanář Antonín Schack.

Při obnově interiéru kostela po posledním požáru, byla upravena také zadní chrámová prostora. Roku 1730 byl postaven barokní kůr, zdobený bohatou dřevořezbou na zábradlí a varhanním prospektu. Stavbu inicioval uměnímilovný probošt František Řehoř Giannini. Původní stavbou nových varhan byl pověřen olomoucký varhanář Josef Emanuel Heintzler, který však záhy po započetí stavby zemřel a tak byl tento úkol po předběžném jednání svěřen tehdy slavnému mistru varhanáři Michaelu Englerovi z Vratislavi (Breslau, Wroczlaw) nar. 1688 a zemř. 1760, který je ve varhanářství označován za zakladatele slezského varhanářství. Engler upustil od původní koncepce J. Heintzlera a navrhl koncepci novou, podle něj modernější a lepší. Změnil také dispozici nástroje, který nyní měl oproti Heintzlerovi být třímanuálovým nástrojem s pedálem a měl mít 44 znějících hlasů. Hrací stůl byl součástí varhanní skříně a nástroj dělený důsledně na "C" a "Cis" stranu měl HLAVNÍ STROJ, HORNÍ STROJ, DOLNÍ STROJ a PEDÁI,. Označení příslušnosti jednotlivých rejstříků bylo uvedeno pod jejich názvem. Bohatě zdobená varhanní skříň a zábradlí kůru jsou dílem mistra řezbáře Filipa Satlera a stolaře Jana Jiřího Ehrlicha. Stavbu započal v roce 1740 a varhany byly slavnostně předány do užívání 21. září 1745. Celou akci financoval Giannini sám, obrovskou částku 19 tisíc zlatých však nebyl schopen splatit ani do své smrti roku 1758. Od jeho postavení byl mořický nástroj pro svou mimořádnou zvukovou i stavební monumentalitu nazýván "Královnou moravských varhan".

Přes 249 let slouží Englerovy varhany veřejnosti a jako jediné přežily i druhou světovou válku, zatímco všechny ostatní nástroje M. Englera v počtu 287 byly zničeny Proto tehdejší československá vláda zařadila r. 1959 tyto varhany mezi nejcennější památky svého druhu na našem území a rozhodla, že celý nástroj bude nejen konzervován a petrifikován, ale také zvětšen tak, aby na něm mohla být interpretovaná i vysoce náročná díla,soudobých skladatelů. Vypracováním plánů celé rekonstrukce ve spolupráci s orgány památkové péče byl pověřen prof. Antonín Schindler, který také měl nad stavbou odborný stavební dozor. Vlastní varhanářské práce provedl náš největší umělecký závod RIEGER-KLOSS VARHANY KRNOV v letech 1959 - 1970. Svou velikostí je dnes mořický nástroj největším v ČR a jedním z největších v Evropě. Při zachování samostatné použitelnosti hracího stolu barokních varhan je celý rekonstruovaný nástroj zvětšen a zapojen na nový pětimanuálový hrací stůl, zkonstruovaný dle návrhu A. Schindlera. Nástroj má nyní 135 rejstříků a 10.400 píšťal a zvukových center. Největší píšťala měří 11,75m, má průměr 56cm a váží 120kg, nejmenší je dlouhá 5cm a má průměr 3mm. Celkové náklady na rekonstrukce dosáhly výše více než tří miliónů Kčs (v cenách z roku 1970), z čehož stát uhradil 2,5 miliónů a zbytek farní úřad ze sbírek. Varhany se předně využívají k liturgickým účelům (je to aktivní kostel), dále zde probíhá každým rokem Mezinárodní varhanní.festival, na kterém vystupují špičkoví varhanní umělci z celého světa. Naše i zahraniční společnosti zde nahrávají CD a také český film, rozhlas a TV zde působí. Englerovy varhany v kostele sv. Mořice patří k nejcennějším uměleckohistorickým památkám Olomouce a jsou předmětem stálého zájmu návštěvníků města.

V roce 2000 prošly varhany a hrací stůl další modernizací (především elektrická traktura a elektronika hracího stolu - registrační počítač, MIDI interface...).

(text - prof. Schindler, upraveno a doplněno).