Varhany Smolka Opus 3 - Katedrála Božského Spasitele v Ostravě

Varhany v Katedrále Božského Spasitele v Ostravě byly postaveny v letech 1996 až 1998. Nahradily na kůru původní nástroj, postavený Janem Tučkem roku 1939. Původní varhany se složitou pneumatickou trakturou byly velmi poruchové (ostravské ovzduší citlivé pneumatice evidentně nesvědčilo). Při stavbě bylo využito píšťalového fondu varhan, vyřazených z evangelického kostela v německém Emdenu (podrobnosti viz. letáček vydaný při příležitosti posvěcení varhan).

DISPOZICE VARHAN

Varhany jsou neobarokní, třímanuálové, s jednotlivými stroji uspořádanými ve skříni nad sebou, prospektu vévodí mohutné pedálové věže se zlatými píšťalami. Vzdušnice je zásuvková, traktura mechanická (rejstříková elektromechanická, spojky mechanické, pedálové elektrické). Jedná se tedy o poměrně moderně řešené a řemeslně výborně zpracované varhany. Jejich situování právě do katedrály je však, mírně řečeno, problematické.

Varhany disponují velmi barevnými a vhodně kombinovanými hlasy, lze na nich interpretovat jak skladby barokní, tak i romantické či současné (skladby Bachovy, romantické Praeludium a fuga na B.A.C.H. Ferencze Liszta v podání prof. Veselé či Ebenův Job pro varhany vyznívají na těchto varhanách úžasně). Jak však přiznává katedrální varhaník už v letáčku k posvěcení varhan, jejich zvuk je "poněkud slabý" (mezi jinými varhaníky převládá označení "moucha v láhvi" či "průvan na půdě"). Nevhodné menzury píšťal a umístění nástroje v rámci prostoru katedrály vzhledem k její problematické akustice vedou k tomu, že hlavní funkci - t.j. doprovod liturgie tyto varhany neplní a ani nemohou plnit. Pokud totiž více než asi sto lidí (a co je stovka lidí pro katedrálu) začne zpívat, zvuk varhan se beznadějně ztrácí (a lid při zpěvu také, katedrálou se pak místo písně rozléhá nekoordinovaný kánon). Varhaníci, hudebníci a vůbec lidé, kteří tyto varhany v této situaci slyší poprvé většinou reagují žehráním na varhaníka (proč tam něco nepřidá - vždyť to musí slyšet. Slyší to, přidal by určitě rád, ale nemá co. Vysoké barokní alikvoty či silnější jazyky se jako doprovod příliš nehodí a neposkytují dostatečnou oporu pro zpěv). Takže vychutnat si krásu varhanního zvuku je možné jen při koncertech, kdy lidé sedí v katedrále potichu. A to je jistě škoda, koncertní varhany sice Ostrava potřebuje, ale že by je musela mít zrovna v Katedrále?

Tyto varhany by jistě udělaly vynikající službu třeba v některém z nově postavených kostelů diecéze (např. Pustkovec). Pro současné vedení biskupství je však nepřípustné přiznat, že varhany pro Katedrálu nedostačují, že jejich pořízení právě do katedrály bylo chybou a jakoukoliv jejich kritiku ignoruje. Vždyť varhany jsou jen draze pořízenou "třešničkou na dortu", je mnoho důležitějších starostí. Snad čekají, že se na varhany časem zapomene, že si všichni na jejich zvuk přivyknou a bude jim připadat normální. (Že problém, o kterém se nemluví neexistuje a časem zanikne jsme se kdysi učili už v Marxleninské filozofii...). Na nějaké řešení této nešťastné situace si tak budeme muset počkat asi až na příští generace. Možných řešení je několik, nejschůdnější a nejsprávnější by asi bylo přestěhování varhan z kůru dolů, do prostoru hlavní lodi katedrály (což varhanář i odborný garant doporučovali již před započetím stavby, jejich argumenty však vedením biskupství nebyly vyslyšeny...). V současném stavu věcí tyto jinak vynikající varhany svému tvůrci příliš dobré jméno nedělají, a to je jistě škoda. (viz doplnění zde uvedených názorů vyjádřením z pera zasvěceného odborníka - pana Tomáše Thona z Opavy).

Poznámka: Fotografie 1 a 2 byly převzaty z publikace Církevní památky, svazek 30 - Ostrava, Katedrála Božského Spasitele, foto Markéta Ondrušková.

Výzva: nemáte někdo fotografie původních Tučkových varhan v katedrále? Ozvěte se, prosím.